Silvestr 2010 – „My jsme muzikanti“

Aneb muzicírování v poslední podvečer starého roku.

Niki vytáhla svůj vánoční dárek – kufříček s perkusema. Bubínek, rolničky, ozvučná dřívka, kastaněty, triangl… Každý obdržel něco, na co mohl hrát. (A to ať chtěl nebo nechtěl – jenže on chtěl každý.)

Tak, a je to.

Všechno je připraveno a můžeme začít. Nejdřív to bylo pár koled na zobcovou flétnu v podání Niki. Jana jí doprovází na kastaněty.

Po chvíli se přidává na kytaru i Kaaj, který si postupně naposlouchal melodie a docela rychle se písně naučil.

Niki si všechno pěkně diriguje, aby snad někdo nehrál to, co nemá.

Nikdo nebyl vynechán, takže i děda hrál chvíli na rolničky, chvíli na triangl. Nyní vyčkává, jestli se bude opakovat koleda „Rolničky“, aby se okamžitě přidal „rolněním“.

A nyní duo Jana a Niki…

Ale je to málo akční, takže Niki k tomu vymýšlí i tanec.

Jakmile došlo na lidovou tvorbu, zpíváme už z plna hrdla úplně všichni. Tedy včetně babičky a dědy.
(Vždyť babička má za sebou kariéru v pěveckém sboru a děda si při oslavách nikdy nejde pro notu daleko.)

Niki si žádá intimnější atmosféru, takže se rozsvěcuje jen stromeček.

A ti, kdo hrají z not či podle akordů, holt mají smůlu. Musí začít improvizovat.

Projeli jsme písně opravdu od popu přes koledy a etudky po lidovku. A čím rozvernější byla nálada, (a to jsme skutečně nepožili žádného alkomoku), došlo i na takové songy, jako Kaťuša. 🙂

Asi jsme vyčerpali nejen své hlasivky, ale i možné písně.

Odpočíváme po tom velikém koncertu. Kromě Niki, ta je stále plná elánu. Jsem zvědavá, jestli jí to vydrží až do půlnočního ohňostroje.

Všimněte si té originální výbavy pro tento sport. Chytací rukavice. 🙂

No jo, je to trochu nebezpečné. Tak co radši chvíli malovat? Na to je děda fakt dobrej.

Chystáme se s Kájou za tatínkem, a tak se domlouváme, že jakmile vyběhneme ven, Jana zapálí prskavky a my to zdola natočíme. Je už dostatečná tma, takže to vypadá fakt krásně.

Po ohnivém představení je úklid na Janě. Viditelně jí radostí svítí očička. 🙂

My už míříme k lávce.

Občas je slyšet ojedinělou rachejtli. Nad námi pluje balón. Poslední dobou často používaná zábava při různých oslavách.

Poseděli jsme, povyprávěli novinky a také novinky vyzvěděli. Prozkoumali dárečky, ochutnali cukroví. Zkontrolovali měnící se stromeček…

A pomalu vyrazili zpátky.

Lávka v tuhle chvíli opět změnila barvu.

Půlnoc se neúprosně blíží, takže ohňostrojové zkoušky jsou teď intenzivnější.

Pokouším se vyfotit aspoň jednu rachejtličku, ale pokaždé pozdě. Dobrá, budu ve střehu. Tady za tím panelákem je to nejčastěji. Takže pozor…mačkám spoušť. A jsem rychlejší než světlo, takže zpoza paneláku teprve vykukují jiskřičky, které se o zlomek vteřiny později rozzáří na černé obloze.

Přicházíme domů. Jana s mamkou (babičkou) koukají na nějakou estrádu. Niki spí a má slíbeno, že na ohňostroj ji vzbudíme. Taťka (děda) si šel natáhnout kostřičku do postele, že jako taky včas vstane.

Co s načatým večerem? Do půlnoci je asi ještě třičtvrtě hodiny a TV se s programem opět nijak nevyznamenala.

Vytahujeme hru Česko a utužujeme se ve znalostech o naší zemi. Všechno zná a všechno ví Kaaj. Velmi zdatně mu sekunduje mamka. Jana toho také ví docela dost. Já…se potím, abych získala aspoň pár bodíků. 😀 Ale jinak se fakt úžasně bavíme. Divím se, že náš smích nevzbudil Niki.

Čas rychle utíká, tak jdeme vytáhnout taťku a Jana se snaží probrat to dítě. Niki je jak z gumy a ne a ne se vzbudit.
Jenže by nám to neodpustila, kdybysme jí připravili o ohňostroj. Nakonec otvírá očka a trochu vnímá. Jana ji bere do náručí, než nám zas upadne do spánku. Jako každý rok se díváme z okna v kuchyni.

Připravuju skleničky na přípitek. Některé s vínem, některé s limčou.

Niki se úplně probrala, když se objevily první barevné ornamenty na nebi.

Ohňostroj byl famózní. Snad i o něco delší než minulý rok.

Nemůžeme se od něj odtrhnout, takže si přiťukáváme netradičně až několik minut po Novém roce.

Byl to docela nabitý a dlouhý den.

Tak dobrou noc. A příjemný první spánek v roce 2011.

Leave a Reply