V Yamaze se to líbilo

Aneb
Vánoční koncert studentů hudební školy.

Doslova chvíli před vánočními svátky jsme se (ne)povinně zúčastnili vystoupení na společném koncertu naší hudebky.

Na generálce jsme si my tři z jedné třídy (Kaaj, já a Léňa) sedli do poslední řady a čekali, až přijdeme na řadu. Šokují mě úžasné hlásky těch děvčátek, co se na pódiu střídají a nejradši bych vzala do zaječích…no, uvidíme jak se to vyvine.

„Teď by mohl bejt Sen,“ vyzývá mě a Kaaju pan učitel.

Jdeme na pódium. Při téhle generálce se mi na pódiu neskutečně pletou slova. No paráda! A to tu před námi sedí jen pár děvčátek. Co potom, až tu bude plný sál úplně cizích lidí?

„Berte si ty mikrofony bez špičky…“ upozorňuje nás jednoho každého ředitel. Sestupuje co chvíli z výšin (v zadní části sálu se jde po dřevěných schodech na minibalkonek, kde je mixák) a něco porovnává na pódiu.

Kaaj má generálku s písní „One“ od U2.

Ředitel Kaaju zastavuje, poplácává po rameni a říká: „Ty si výjimečně vezmi ten kulatej mikrofon, jo?“

Kaaj totiž oproti ostatním umí tak silně zadout, že to ani ředitel (školy) nemůže ukočírovat. 🙂

Všichni interpreti jsou zahnáni do kavárny, aby uvolnili místo rodičům a přátelům školy :-), kteří na vystoupení přijdou. My si s Kaajou a Léňou sedáme na židle u schodů na pódium. Máme to všechno z první ruky. Jestli bude návštěvníků moc, půjdeme i my do kavárny. Zatím ale není plno.

Koncert uvádí náš pan učitel.

Jsem ráda, že s písní „Sen“ od Lucie vystupujeme už jako pátí v pořadí. Jinak bych to nervově zřejmě neustála.

Pak dlouho vystupují děvčátka s hlavně anglickými songy…a je na řadě Kaaj s „One“. S přehledem (levou zadní) odzpívá píseň a máme to pro dnešek za sebou.

Teď mi dochází, že Kaaj je jediný zástupce chlapů. 🙂

Léňa vedle mě se nervozně ošívá. Chuděrka má vystoupení skoro jako poslední.

Začíná píseň „Dlouhá noc“ recitací „…víš, mě se taky stýská…“, stejně jako to dělá Helenka Vondráčků. Roztleskává si sál a pak to pěkně rozbalí.

Celé její vystoupení poctivě natáčím na video. Když dosedla zpět na židli vedle mě s hrůzou zjišťuji, že se nenahrálo nic. Naštěstí máme aspoň zvukový záznam.

Při poslední písni, což je velké finále, kde zpíváme všichni, tedy natáčím převážně Léňu, jako satisfakci za nenatočení jejího vystoupení.

Během zvučného Halelůůůůůjáááá z našich hrdel přichází ředitel a pouští saponátovou pěnu, která imituje sníh.

Vypadá to nádherně. Ale nejde to dolů. 😀

Léňa si „sníh“ fakt užívala. 😀


Zjišťujeme, že se na nás přišel podívat bubeník „Popi“, který nám vystoupení pochvaluje. Štěstí, že jsem ho neviděla dřív. Ostuda před cizími se dá vydýchat, ale před „vlastními“? Ufff.

Vystoupení zřejmě dopadlo dobře, potlesk byl… V Yamaze se to líbilo! 🙂

2 komentáře to “V Yamaze se to líbilo”

Leave a Reply