Aneb
Kety, vrať se!!!

Věděli jsme, že Ketka někdy v blízké budoucnosti odcestuje na 4 měsíce, takže budeme ve chvále o flétnistku chudší…

Ale vlastně nás trochu zaskočilo, když Kety na zkoušce 10.2.11 řekla: „Příští zkouška je moje poslední. Ještě v neděli s vámi hraju a pak odjíždím do Itálie…a pak…zatím nevím co bude dál.“

Chce nám opatrně naznačit, že už se možná nevrátí? Že její kroky budou směřovat spíš k hlavnímu městu? Chce změnit svůj (občanský svobodný) stav…? Konec spekulací.

Padlo pár vtípků na účet Ketčiných chval: „Tak to budeme moct dodělat tu druhou sloku, když tu nebudeš…jo a bridge…a dozpívávky…no nakonec to, Ketko, ani nepoznáš.“

Ale přes všechny vtípky to byl takový malý šok.

„No…to musíme příště oslavit…dort, a tak…,“ říká Kaaj.

Dál zkoušíme s Ketkou, vymýšlí se flétnová sóla na nové písně, jako by ani neodcházela.

* * *

„Musíme něco vymyslet. Aby na nás všechny nezapomněla. Třeba dáreček, co si může vystavit,“ říká mi večer po zkoušce Kaaj.

A tak zatímco já hned druhý den montuju na kreslená těla skutečné hlavy našeho týmu, Kaaj jde vybírat „něco na poličku“.

17.2.2011 – čtvrtek

„Takže plán je,“ začíná Kaaj zkoušku, „vyzkoušet novinky a pak se důstojně rozloučit s Ketkou.“

„Ahoj Ketko,“ zkouší to Martin.

„Řekl jsem důstojně,“ varuje naoko vážně Kaaj.

„A Kájo, támhle je ten dort,“ ukazuje Kety na malý stolek.

Wow, takže ona se o něj fakt postarala.

„Já to nemyslel tak doslova,“ pýří se Kaaj. 🙂

* * *

Po chvíli zkoušení odkládáme nástroje.

Nadchází chvíle Ketky.

„Tohle je poděkování od nás všech, že jsi s námi tolik let hrála,“ říká Kaaj jménem celého týmu.

Ale teď je čas zdvojnásobit hodnotu našich podobenek.

A nutno říct, že mi výroba dala mooooc práce, takže až to bude podepsáno, cena téhle kartičky bude doslova k nezaplacení. 🙂

Dneska je Popi v práci, takže ho střídá Dejv. A to je dobře, protože aspoň ho Kety nemusí uhánět o podpis kdoví kde. Popiho si v neděli snadno odchytí. Zřejmě bude poslušně sedět za bicíma a poslouchat morseovku z metronomu. 🙂 A Iva už v neděli bude taktéž přítomná.

První podpis má tu čest nahodit Perla.

Pokračuje Zuzi.

Teď je na řadě Kaaj.

Martin má růžek, takže i nejvíc místa. Může se pořádně rozject. 🙂

Pak já…jenže podepisovat se a fotit nelze, takže hned po podpisu předávám propisku Dejvovi.

Tak ještě Popi a Iva. A bude to.

„Chtělo by to ještě nějaký sdělení…tady, do rohu,“ navrhuje Kaaj.

„Jak je ta noha?“

„Jo, to je Ketka, jak jako odchází.“

Něco jako, Ketko, vrať se!, nebo tak?“ směju se.

Kaaj nakonec píše všeříkající… Díky, Kety.

A jdeme na ten dort.

V první chvíli si myslíme, že jde o masový dort.

„To je salám?“

„Ne, to jsou sušený rajčata.“

Ketka nás vyvádí z omylu: „Ne, to jsou jahody.“

Ještě než dort rozkrájí, a bude mít pusu plnou drobků, prosíme ji, aby nám něco zahrála.

Zkušená flétnistka skutečně vydává něco jako „fučící“ tón. A pak, že je to jen na poličku. 🙂

Dort jsme zdlábli až na jeden kousek. Měl by totiž dorazit ještě náš nový zvukař Adolf III., tak aby si dal s námi.

Když už se kluci moc nudí a střílí po sobě plastolžičkovým katapultíkem papírovou munici, je jasné, že se musíme vrátit na pódium a docvičit to, co ještě do sedmi hodin stihneme.

Bylo to, myslím, velmi důstojné rozloučení.

A vlastně ani ne moc smutné, když tu je stále naděje, že se Ketka vrátí zpátky a nezakotví nám spíš někde u Prahy. 😉

20.2.2011 – neděle

Tak…a je to. Ketka s náma hraje dneska naposled (a skutečně jen Bůh ví, na jak dlouho).
Hrajeme poslední píseň. Není náhodou, že píseň z Ketčina pera. A Kaaj se ke Ketce nakloní, že bude mít sólo. Nahalený zvuk flétny se nese sálem. Hlavou mi probíhá „to je jak labutí píseň“, a jsem z toho fakt naměkko.

„Musela jsem myslet na něco jiného, abych to vůbec odehrála,“ říká Ketka, když shromáždění oficiálně skončilo.
„To byl fakt emotivní závěr,“ přitákávám jí a stírám slzu.

No…já myslím, že to bylo opravdu důstojné rozloučení.
A my doufáme, že ne na dlouho. A kdyby přece, má Ketka za úkol dál skládat písně a být s námi v úzkém kontaktu.

Ketkóóó! Vrať sééé!!! 😀

2 Responses to “Důstojné rozloučení :-)”