A nastal cirkus…

Jana je v práci (tiše ji litujeme), tažke jdeme do cirkusu jen já, Kaaj a Niki. V cirkusu jsem byla naposledy jako malá a pak jsem viděla pár dílů seriálu Humberto…, ale takhle velkolepý tenhle cirkusík není. Je trochu menší, než bych čekala, uvidíme.

Sedíme v přední lavici (prý je to bydýlko), aby Niki dobře viděla. Sice je v mém zorném poli jeden ze sloupů, které drží stan, ale i tak mám slušný výhled.

Kolem natěšených diváků procházejí v pravidelných intervalech dva pánově v cirkusové livreji. Jeden nosí balónky a druhý světýlkové kolotoče do ruky.

Odoláváme dlouho, přestože s námi jeden z pánů přímo zapředl řeč a snažil se Niki navnadit. Po značné době se to ale niki rozleželo v hlavě a…

Hudba náhle utichla a představení začalo. Spoza opony vyběhla paní v modrém fráčku a kalhotách s lesklým zdobením.

„Není to paní z pokladny?“ šeptáme si tiše Kaaj a já. Ano, je to ona.

Vítá nás a uvádí první číslo.

Na úvod koníci s chocholy.

Předvádějí čtyřspřeží, běh za sebou, vzpínání se na zadínch, klus, běh a nakonec se po jednom loučí taneční otočkou.

Přichází opět paní (skoro bych řekla, že je to principálka) a chce ohlásit další číslo. U východu ale haleká nějaký chlápek a hrozně ruší…

Přesně tak. Je to klaun. Předvádí číslo s mývalem (či co to měl v kapse za zvířátko).

A pak přichází Popelka a její holoubci.

Střídá ji paní s ohněm v srdci…teda v rukou. 🙂

Přichází klaun…vytahuje si nohavici nad pravé koleno…a zjevuje se malý kytarista s dlouhým vousem.

Další na řadě je artistka…

Nejsem si úplně jistá, ale není to opět paní z pokladny a principálka? Evidentně tu každý z cirkusácké party má na starost několik rolí.

Krychle je poměrně nízko nad zemí, záchranná síť není třeba.

V cirkuse nemůžou chybět zvířátka. Třeba pejsek, co si umí připravit červený koberec. Nebo si vytlačit dětský náklaďáček do kopce – naskočit a povozit se.

Další artistka už se pouští do obtížnějších manévrů. Po stuhách šplhá nahoru a předvádí umění. Teprve teď mám pocit, že se projevuje opravdu artistický kumšt.

Chvílemi je artistka nasvícena jen UV světly, takže září hlavně pruhy stuh a její oděv.

Klaun přijíždí s bednou a chce předvést kouzlo. Ptá se dětí na barvu, jakou má mít jeho helma. Červená? Vyskočí červená. Zelená? Vyskočí zelená. Růžová…ehm…tak tu nemáme. Ale co třeba černou s červenými puntíky? Nic se neděje, nic nevyskakuje…klaun s bedýnkou lomcuje, až se rozpadává. A uvnitř sedí chlapík a snaží se rychle domalovat červené puntíky na černou helmu. Moc se smějeme.

(kliknutím se foto zvětší)

A přichází artistka s kruhy. Ne v uších. Na bocích a točí jimi kolem sebe. Přidává další a další.

Hřebem jejího vystoupení je snad třicet barevných kruhů, které kolem sebe roztáčí a vytváří kolem sebe vlnící se duhu.

(kliknutím se foto zvětší)

Další zvířátka. Pejsek na míči. Opička na kolobrndě. Nosál, který po připravené lávce přešel do půlky a už se chtěl zase chovat. 🙂 Kachýnky, které měly naběhnout na ochoz, ale dvě z nich ani na druhý pokus nesouhlasily a počkaly si, až ty dvě poslušné oběhnou celou manéž. 🙂

(kliknutím se foto zvětší)

Přestávka…kdo chce, může se podívat do zvěřince. Na neposlušné kachýnky 🙂 Já hlídám naše místa a Kaaj jde s Niki. A pozor na prasátka-kousátka.

(kliknutím se foto zvětší)

„Nechceš si zajezdit na koníkovi?“ ptám se Niki. A tak jde Kaaj odvážně s ní až na ochoz, kde se děti střídají v jízdě v manéži.

Pak si Niki bere zpět hračku, kterou jsem jí zatím hlídala a kochá se barevnými světýlky.

A další zvířátka. Opička na koníkovi. Kousavé prasátko leze do krabičky a pak kouše do gumového balonku, čímž troubí jak na lesy. 🙂

(kliknutím se foto zvětší)

Klaun si hraje na tele, teda…na Tella a chce sestřelit jablko z hlavy vybraného chlapce. Samozřejmě se nakonec nikomu nic nestalo. 🙂

(kliknutím se foto zvětší)

Stanem zní „Fantom opery“ a vchází neznámá v rudém plášti. Doprovází ji dva muři v černém se zapálenými svícny. Artistka shazuje plášť a nechává se na kruhu vynést do výšin.

Vystoupení ve vzduchu zakončuje nečekanám sklouznutím, kdy se v poslední chvíli zasekne za paže. Tak to ve mně hrklo. Sestupuje k zemi a muži ji opět halí do rudého pláště.

Klaun zase kouzlí. Přitlačí dívku k dřevěné stěně a zamotá do řetězů. Přehodí přes ni černou plachtu. Něco se děje…dívka křičí. Klaun leze pod plachtu a ve vteřině je placta dole… Jenže za tu vteřinu se stalo to, že dívka je volná a klaun v poutech. Uf, tak to teda kouzlo je.

Uznalý potlesk…a klauník se opře zády do dřevěné stěny, která se v rámu otevře a on klidně vyleze z řetězového sevření. Všichni se smějí. To nikdo nečekal. 😀

(kliknutím se foto zvětší)

Do manéže vběhly nějaké dívky. Chvíli si myslím, že noprávněně. Mate to, když jsou v civilu, zatímco všichni ostatní byli v kostýmech. Pohrávají si s kužely a míči.

Na závěr se objevuje opilý dirigent. Je to ten pán, co nám na začátku prodal hračku. Dělá různé vylomeniny…nabízí dřevěnou nohu. Pak se oblékne do sukýnky a dělá baletku. Žongluje se šátky, které jsou tak lehké, že zůstávají viset ve vzduch, takže je při žonglování musí spíš strhávat než vyhazovat. Pak si bere stuhu a baletí dál. Nakonec se nenápadně přimontuje k čemusi, co mu pomůže točit se ve vzduchu jako ventilátor nebo zpomaleně běžet ve vzduchu. Nezapomíná ani na světelný starwors meč.

Škoda, že ta hudba byla tak nečekané utínána a nezvykle napojována…docela to rušilo. Kdyby ji zvukař postupně stahoval a pomalu přecházel na další. Občas to vypadalo, že se přetrhla páska na kotoučáku. 😀

Shrnu-li to, protože jsem na program nešla s žádným přehnaným očekáváním, nejsem nijak zvlášť zklamaná. Spíš si říkám, co by asi děti, které dnešní představení viděly, řekly na představení, která jsme jako děti zažívali my.

Opravdová hudba. Maximanéž. Zvířátka jezdila na motorce. A vůbec jich bylo víc a uměla nemožné. Artisté dělali kousky, u kterých se tajil dech. A klauni? Používali laskavý jemný humor, který asi v dnešní době neprojde.

Asi to bude tím, že dneska už ty cirkusy tak nefrčí.

Tohle byl cirkus BEROSINI (a povědomost jména není vůbec náhodná, jde o část rodu Berousků, kteří se trhli). Na stránkách jsme se dozvěděli, že dvě nejlepší čísla tu dnes neproběhla. Převlékací šou (kdy se paní před našimi zraky ve vteřině převléká z jedné róby do druhé) a balancování na sudech, které jsou na motorce.

No, škoda, bývala bych si spravila chuť. 🙂

Ale tu si spíš spravila Niki, když si přála cukrovou vatu.

Při odchodu míjíme Popelčinu garderóbu.

Stan není zas tak veliký, ne?

Ještě foto Niki s hodným strýcem Karlem. 🙂

A pak ta vtipná lapálie s olepenýma ručičkama, poslintaným kapesníkem…no znáte to z dětství ne?

(kliknutím se foto zvětší)

Hele, tady leží kapesník. Asi další strýček, tatínek nebo dědeček drhnul svěřené dítě od roztékající se vaty.

To byl teda cirkus. 🙂

Leave a Reply