10.8.2012
Tak dneska jsme vyrazili já, Kaaj, mamka a taťka na borůvky. Na Zdenicích jich prý je… Jenže nebylo. 🙁

Paběrkuje po dámách, které tu byly před pár dny viděny s ručním kombajnem. A je to znát.

Zbývající borůvky se na keříčcích sotva drží…jsou přezrálé. Je to dřina a přibývá to do hrnku fakt pomalu. Borůvky se skutečně před námi zatřásli a spadly do jehličí, kde už je nikdy nikdo nenajde. 🙂

Kaaj nenápadně připomíná, že na Perlovicích bylo borůvek víc a dokonce tam teprve dozrávají. Jenže mamce se to příčí, neb tam onehdy byli a nic kloudného nenasbírali.

Zuby-nehty se drží svých Zdenic, kde prý vždycky bylo borůvek dost…a důsledně zavírá oči před obranými keříčky. 😀

      

Kaaj se nevzdává, a protože mamka nechce o Perlovicích už nic slyšet, pomáhá si slovními obraty jako: „Na tom místě, co se o něm nesmí mluvit, jsou borůvky jako melouny…Tam na tom místě, co mám zakázáno o něm mluvit,“ dívá se při tom na můj výmluvně varující pohled přivřených očí, „…je borůvek až se to modrá…“

No, řekněme si na rovinu, že ač pravdu má, o borůvky Kaajovi nejde. Rád by se vrátil na to záhadné místo. A tak ho posílám na lesní procházku, ať se pokochá krajinou a třeba to „zakázané“ místo pustí aspoň chvíli z hlavy.

A kochal se krásnými věcmi…

            

Lov beze zbraně – to, co vypadá jako hlaveň, je dalekohled.

        

Pomník padlého letce? Už o něm Kaaj s taťkou párkrát mluvili, ale jak se k němu dostat?
To bude asi zas na nějaký příští výlet.
Více o pomníku zde >>