Letos jsme tak dlouho plánovali…až jsme si dovolenou nenaplánovali. 🙂 Tak se rozhodujem, že pojedem navštívit rodné město a dál se uvidí.

8.8.2012
Po všech těch objížďkách a zajížďkách se naši dokodrcali do Budějc. Na zpáteční cestě si nás vyzvedávají a valíme to do Prachatic.

Jana s Niki jsou na táboře, takže je tu tak nějak poklidno a máme čas si popovídat. Večer vyrážíme na malou obhlídku.

Kam nedosáhne náš zrak, tam dosáhne přiblížení foťáku nebo dalekohledu. (Ten dvoubarevně ovocný strom jsou ve skutečnosti dva do sebe vpletené. :-))
    

Chrpy. Tak ty už jsem hodně dlouho neviděla. (Jak se dočítám z chytrých knih, tak téměř vymizela kvůli používání herbicidů, ale dnes se zase objevuje častěji.)

                        

Procházíme kolem zahrádek a taťka nám ukazuje, jaká spoušť tu zůstala po (nedávných) kroupách. Spousta spadaného ovoce. A tady to odnesl skleník.

Chci začít vtipkovat na úkor nějaké staré gumy z kola, že tu leží had…leč ona to není guma. Vypadá to, že hádek je mrtvý. Jenže pak jsme zjistili, že se asi právě pořádně nacpal, tráví a nemůže se hýbat, jinak by už určitě zmizel v nedaleké trávě. Jen tak sotva znatelně pohnul hlavou, takže jsme se ujistili, že žije.

   

Kaaj (přičichl přírodě a) už se zase stává neohroženým lesním mužem. Bere hádka opatrně mezi prsty a pokládá do trávy vedle slimáka. Jen doufáme, že není přecpaný jiným slimákem a teď se mu nezvedá žaludek, když vedle sebe vidí další jídlo. 🙂

               

Taťka tu řídí dopravu…

   

Ba ne, to nám jen vypráví o vodním pramenu, který je ale teď buď vyschlý, nebo se trubka ucpala právě při té krupobijné spoušti.
Koukněte na ty nádherné mraky…

   

A kdopak nám to tu utíká? To je přece Kája. Je v tréninku, tak jen rychle zdraví a běží dál.

        

Kaaj se kochá okolím… komínem, parazity… 🙂

   

Tohle sem dal nějaký taťkův známý. Hledal, ale nenašel žádný nápis. (Jestli se tam někdy nějaký objeví, víme, kdo ho tam dopsal).