Být účastni toho zázraku, kdy se dva jedinci stávají jedním…to nás nikdy neomrzí. 🙂
Přijíždíme autem do Českého Krumlova a míříme s 2MK k Městským sadům, kde se obřad koná. Ale jak se dostat dovnitř autem?
No…zkusíme to po chodníku.
Všude jsou kamery, takže můžeme očekávat každou chvíli houkání policejních aut. 🙂
Původní plán – obřad bude v altánku…

  

Jenže tam není žádná výzdoba, žádní svatebčané…ani náznak toho, že by se tu mělo něco tak slavného dít.
Jedeme tedy dál.
Telefonem zjišťujeme, že akce se bude odehrávat na druhé straně, na trávě. Jedeme tedy k druhému vchodu a tam vybalujeme svá fidlátka.
Já a Kaaj ta hudební, Michal si nese stolek odkud bude řečnit a vést obřad.

    

Přijíždí policejní auto. Michal jde jako ten beránek, přiznat se, že to on tudy jel s tím autem…a ejhle. Oni tu vůbec nejsou kvůli našemu přestupku. Tak to je skvělý. 🙂
Po hodné chvíli se začínají ozývat přijíždějící svatebčané. Troubení se rozléhá do široka-daleka… a objevují se první hosté. A hlavně nevěsta s ženichem.

   

„Až takhle mávnu…“
Na pokyn spouštíme první song, během něhož přichází nevěsta a ženich před oddávajícího – Michala.

       

Pan tatínek využívá čas během proslovu a hledá čtyřlístky. A vede se…

  

Tak to nakonec oba pastoři stihli. 🙂

  

A to jsou oni…novomanželé.

 

Jen škoda, že fotograf na sebe neustále strhává pozornost. Dojem chvíle, která by měla být jen „o ní a o něm“ je poněkud rušivá, když se fotograf tlačí mezi oddávajícího a snoubence. Nebo když strká svůj dlouhý objektiv do slibů, které si snoubenci vyznávají. Ještěže neměl nic proti polibku a nenechal snoubence ho opakovat kvůli lepšímu záběru.
Chvílemi poprchává. Jen doufám, že nám nebudou probíjet mikrofony. Mám už jednu zkušenost ze svatby Hajných. 🙂 Lituji nevěstu v lehounkých šatičkách. Ráda se hned po focení zachumlává do kožíšku.

Tak a teď ještě potvrzení na úřadě… Razíme směr náměstí. Procházíme známými místy.

 

Pan fotograf už zase pobíhá a strhává pozornost na sebe. Konkuruje tak paní, která to tu všechno řídí (velmi hlasitě, přísně a neodbytně) :-).

  

Kaaj mi bere foťák…něco ho zaujalo.

  

A je to. Už je to stvrzeno i úředně. Blahopřejeme.

   

My už pomalu odcházíme. Ještě se ohlížím, jak se nevěsta u kašny fotí se ségrou. A…chyba. To je maminka? Neuvěřitelné.

 

Na paloučku už je zase liduprázdno.

„Máte někdo drobný? Zahrajem si plejstejšn?“ 😀 Jinak se totiž z parkoviště nedostanem.

 

A tady krátký záznam z celé akce. Omluvte sníženou kvalitu zvuku – déšť šumí a vzdálenost je více než velká (ne každý má tu odvahu dýchat nevěstě za krk). 🙂