Objevárium 2013
1.6.2013 vyrážíme na Výstaviště objevovat krásu letu.
Jana s Niki už se sem na tuhle výstavu chystají dlouho, tak konečně…když už je venku nečas, užijeme si to uvnitř. 🙂
Vstupné 100,- na osobu (jsme 4) se mi nejprve zdálo poměrně vysoké, když jsem se rozhlédla kolem a viděla jen maketu trupu letadla, maketu „odbaviště“ kufrů, a něco, kam tě přivážou a vytáhnou do výšky, jakože letíš.
Mnohé bylo prvnímu pohledu skryto.
Třeba za bílou plachtou se skrývá motýlí vykouknutí přímo z kukly… Prostě motýlí ráj.
Fotka v oblacích. Niki zachraňuje Kaaju…
Děti se mohly nechat vynést do výšin na lanovém postroji a zalétat si nad naší hlavou.
Co to je za divný kolotoč? Děti si s ním hrají. Roztáčí ho a pak se chytí madla a se smíchem se nechají setrvačností táhnout po zemi.
Výřezy v bubnu mi evokují „film“. A víte co? Opravdu. Máte se dívat z jednoho místa a po roztočení bubnu uvidíte let opeřence. (Ten je ve všech fázích letu vymodelován a přichycen uvnitř, takže plynulým točením se bubnu máte dojem letu.)
Maketa trupu letadla…no co tam může být tak k vidění? A víte, že je to největší atrakce? Tam jsme strávili nejvíc času.
Pohodlná kožená křesla, čerstvý vzduch.
V případě potřeby i podpěru hlavy pro pohodlný spánek. 😀
Musím obdivovat víru všech, kdo si právě teď nasazují kyslíkovou masku, že personál po každé návštěvě zvědavců „náhubek“ desinfikují. 😀
Hned za třetí řadou je zrcadlo, takže máte dojem, že letadlo je docela veliké. Je to ale klam.
Odcházíme…ale Kaajovi se moc nechce. 🙂 No, Niki vlastně taky ne, pokouší se na simulátoru řídit letadlo. Neustále hlásí, ať si vyndáme blinkací pytlíky. 🙂
Tak už přiletěly, huráááá.
Celá výstava se točí kolem létání, jak toho u zvířat, tak i u lidí (na strojích a umělých křídlech, samozřejmě).
Aerodynamika má být ukázána na proužcích papíru, vzdouvajících se proudem vzduchu. Vzduch má obtékat různě tvarované předměty (křídlo letadla, válec…) a ukázat nám směr svého proudění Hmmm. Papírků už moc nezbylo. Síla proudu vzduchu je ale tak silná, že přisává všechny předměty na mřížku. A to mě baví. 🙂
Míč ve vzduchu? Aha, taky proud vzduchu, ale tentokrát zespoda.
Je libo pokus o plastiku? Vyhladí každou vrásku. 🙂
Pak tu máme balón.
Pokoušíme se ho vyhnat do výšky, kterou ještě nezažil 🙂 a to už si nás jedna z „pomocnic“ začíná více všímat. Neustále se totiž smějeme a ona se zjevně trošinku nudí. 🙂
Mikroskop je volný. Konečně. Přesouváme se.
Brzo nás omrzely exponáty a zkoušíme prstík, zub. Ne náš! Ten patřil nějakému zviřátku.
A neposledně Jana „zdeformovaná prací“ 🙂 nám vysvětluje, jaký fígle na sobě má třeba dvoustovka – ta nepadělaná.
A opět je tu ta slečna a zvědavě nám kouká přes rameno.
Ale jo, myslím, že jsme si to hezky užili.
Venku prší a hned tak nepřestane. Zastávka MHD u Tesca je zrušená a nejbližší je pěkně daleko. Jdem tedy pěšky směrem k domovu a necháváme se smáčet kapkami deště.