Po „Radách zkušeného ďábla“ se pouštím do další knihy C. S. Lewise.
Její vydání se datuje do roku 1993, proto asi musím být tolerantnější k sazbě. Ale opravdu mě irituje, kolik tam korektorům „prošlo“ zbytečných mezer navíc mezi jednotlivými slovy. Krom toho jim uniklo i pár chyb a překlepů. Jen doufám, že všechny tyto chyby byly odstraněny v dalších dvou vydáních.

Když mi onehdy někdo říkal, že C. S. Lewis je poměrně těžké čtení, myslela jsem si, že si trošku zapřeháněl. Ale už při prvních řádkách jsem si musela přiznat, že na čtení potřebuji speciální podmínky. Zatímco „Rady…“ jsem louskala při každé příležitosti a velmi rychle, u této knihy jsem měla potřebu být v tichém prostředí a poněkud více se soustředit, aby mi neunikla žádná spojitost. Abych každý obraz správně a skutečně pochopila.
Protože příběh za to stál, tyto podmínky jsem si pokoušela navodit… a tuto uzounkou knihu četla neskutečně dlouho.

Příměry, obrazy…opravdu zajímavé čtení. Rozhodně stojí za to.
Mile mě překvapil konec, který bych přesně tak napsala…vlastně jsem ráda, že jsem tuto knihu četla až teď, takže mohu klidně spát, že jsem v „Podivné události“ neopisovala od tohoto mistra slova. 🙂

 

Další vydání už se nazývají Velký rozvod nebe a pekla.

Máte-li možnost si tuto knihu přečíst, určitě se jí nevyhýbejte a udělejte to. V mnoha směrech vám tato kniha otevře oči. 😉