Co objevili Ekmanovi?

V anotaci knihy Velký objev manželů Ekmanových se dočteme: Knihu lze chápat jako „katechismus v kostce“.
A k tomu mohu jen dodat: Ano, přesně tak to je.

Nemám právo soudit, jestli kroky Ekmanových byly správné nebo ne. Ať už to vyvolalo všeobecný šok, emoce, rozčarování… Z jejich vyznání v knize vyplývá, že (po letech vyčerpávající práce a neustálých slovních výpadů na adresu Livets ord) jsou evidentně šťastní a našli svůj domov, kde si v důchodu mohou odpočinout.

Pokud si někdo myslí, že byl Ulf do katolické církve veden, aby ji „změnil“, kniha mu jasně odpoví. Ulf i Birgitta jsou dnes právoplatnými katolíky. Osvojili si modlitbu k Marii, obdivují ostatky svatých, pochopili sílu prosby o přímluvu u světců. Pochopili důležitost očistce. Jsou okouzlení děním v Lurdech a Ulf si sám vyzkoušel zázračné účinky, milují věčné město (Řím)… a v neposlední řadě se dočkali roztomilé události – křtu svého novorozeného vnoučátka.

Budu-li mluvit subjektivně, kniha ve mně vyvolává pocit, že kamkoli Ekmanovi v minulých několika letech přišli, tam se setkali s katolickou církví, kupovali knihy konvertitů, světců a katolíků na metry (jak píše Birgitta), téměř každý výlet končil v nějakém kostelíku, poutním místě, klášteře nebo na pódiu kousek od papeže… Izrael, kde čas žili, byl místem, kde se jich katolická víra dotkla asi nejvíce (což mě docela překvapilo). Obdiv ke struktuře katolické církve, liturgii, svátostem a ochrana pod rukou papeže je po celá léta přitahovala, jak přiznávají na stránkách své společné knihy. Jinak to asi dopadnout nemohlo.

Celé vyprávění je hodně o pocitech a nadšení, jak prohlédli a tím získali větší svobodu než doposud. Při Ulfově vyčerpanosti (téměř k smrti) z mnohaletého vedení církve není ani velkým překvapením, že toužil spočinout (možná si i odpočinout) pod rukou někoho, kdo zase vezme břímě vedení jeho samotného.

Co se týče Ulfových vysvětlení „proč Marie?“, „proč papež?“ nebo „proč modlitba ke světcům?“… je docela velký rozdíl v porovnání jeho knih z 90. let a této. Zatímco dříve podkládal své poznatky několika biblickými verši (a jedním dechem dodával něco ve smyslu „nepřijímejte slova kazatelů jen tak, ale vše prověřujte Písmem“), tato kniha nese jen málo odkazů (často sporných) z Bible. Důvod je jednoduchý. Ulf (dle svých slov) opustil doktrínu „Sola scriptura“ (pouze Písmo) a obohatil ji o tradici, papežské výnosy, o katechizmus, a další podnětné knihy, které Bibli doplňují. Na co už samo Písmo nestačí, pomůžou dovysvětlit další pomocné kanály.

Nechci knihu cupovat svými názory, a chtěla jsem se dotknout jen jednoho příkladu (přímluva u svatých a Ulfem předložená místa z Písma). Jenže pak mi došlo, že svůj názor bych spíš měla předložit Ulfovi (než ho ventilovat jen tak bez možnosti vyjádření druhé strany).
Třeba se s Ulfem někde setkáme. 🙂

Vyplývá mi jedno. Jako byl dříve aktivním apoštolem víry pro mnohé po celém světě, nyní je Ulf zapáleným služebníkem katolické církve a touží, abychom všichni prohlédli a vešli do plnosti svobody tak, že se sjednotíme v jedné (matce) církvi.

Máte-li otazníky ohledně jeho rozhodnutí, přečtěte si zpověď manželů Ekmanových, na mnoho otázek dostanete odpověď přímo od nich.

Leave a Reply