Tuhle knížku už jsem obhlížela dlouho. Vždycky se její obálka někde mihla a já si říkala: „Teď už si ji koupím“… a pak zase nic.

Až jednou.

Už jsem tomu neunikla a konečně mi přistála v rukou.
Netušila jsem, co mám čekat.
Vlastně mě prvotně zaujal její název, ale jak je kniha psaná?

Román na téma života skutečné osoby? Životopis?

Přiznávám, že jsem byla docela natěšená, co mě čeká.
Trochu mě tedy (při letmém prolistování) překvapila „kvalita“ obrázků, fotek. Vše černobílé a trochu jako vystřiženo z novin 80. let. Nenechala jsem se ale odradit ani trochu rozvláčným úvodem a dobře jsem udělala.

Že mě kniha nadchla (žádná suchá historická fakta) asi nejlépe svědčí můj důkladný rozbor 🙂

Pomalu jsem se dostávala do obrazu. Trošku jsem něco tušila o lady Janě, ale spíš to byl jen malý záblesk. A tak jsem stránku po stránce objevovala život opravdu nevšední dívky.
Narodila se do rodiny, která byla v přízni s královskou rodinou. Malá Jana byla (praneteří Jindřicha VIII.) asi 5. v pořadí nároku na trůn a rodiče si v ambicích pomýšleli i na možnost, že by se dcera provdala za královského synka Edwarda (shodou okolností její vrstevník, bratranec, s nímž byli celý jejich krátký život přátelé).
Malá Jana se tedy od chvíle, kdy snad začala dělat první krůčky, učila královské etiketě, nosit honosné róby, učila se stolovat. Už v 6 letech se učila řečtinu, latinu a další jazyky… Neskutečné. Byla tak učenlivá, že svým učitelům vyrážela dech. Její učitel byl zastáncem reformace a jeho vliv na Janu byl velký. Doslova milovala čtení Bible.

Rodiče zřejmě v Janě viděli jen možnost v postupu na společenském žebříčku. Jak se Jana sama zmiňuje ve svých písemnostech, moc rodičovského citu si neužila. V podstatě jí tuto náklonnost vynahradila až královna Kateřina Paarová, která se jí (a také princi Edwardovi a několika dalším dětem z přízně) věnovala, učila je a vedla k Bohu.

Ohromila mě zmínka, že královna se svými dámami trávila každou volnou chvíli (ne vyšíváním nebo tlacháním o ničem, ale) na modlitbách nebo čtením Bible. I v její době probíhala nevole mezi protestanty a katolíky. A protože se královna převážně obklopila protestanty, vliv katolíků slábl. Potřebovali ho nějak obnovit, ale zdiskreditovat před králem přímo královnu se báli (velmi ji miloval a stál za ní). Tak začali u jedné z jejích dvorních dam. Odvážná žena až do konce.

 

Jana, která celé své dětství četla Bibli a modlila se, pod vedením královny najednou zjistila, že se musí skutečně obrátit. Ke stejnému závěru došel i princ Edward. Historici je prý popisují jako křesťanské „fanatiky“, ale z dostupných pramenů, které autorka poskládala, je ze slov těchto mladých lidí patrné, že se prostě bezmezně zamilovali do svého Pána a to jim změnilo život.
Po smrti královny Kateřiny se Jana (asi 9letá) musela vrátit zpět domů. Vnitřní změna v jejím životě kontrastovala s bujarým životem jejích rodičů. Vztah k ní se nijak emocionálně nezměnil, naopak je zřejmě provokoval její skutečný vztah s Bohem. Matka už dříve nešetřila tělesnými tresty, aby své děti vedla k naprosté poslušnosti, a ani teď nešla pro ránu daleko.

Když zemřel král Jindřich, dosedl na trůn mladičký Edward. Jeho poručník začal intrikovat s rodiči Jany, že by se mohl postarat o sňatek jejich dcery a mladého krále. Nepovedlo se a tak rodiče zasnoubili Janu s dalším jejím vrstevníkem z vyšších kruhů. Toho Jana měla celkem ráda a zasnoubení se nebránila.
Mladý král onemocněl a tak jeho poručník John Dudley zapracoval. Zahrál na jeho protestantsky-reformátorskou strunu a přesvědčil ho, aby přeskočil katolickou královskou dceru Marii a další následníky v pořadí, a posadil na trůn rovnou Janu.
Edward nebyl nadšen kvůli svým nevlastním sestrám, ale nakonec se nechal přemluvit a podepsal.

John Dudley se už předtím domluvil s rododiči Jany, že krále si tedy nevezme, ale pokud si vezme jeho syna, protlačí ji na trůn. Rodiče nadšeně souhlasili. Jana ne. Cítila zodpovědnost vůči mladíkovi, kterému už byla zasnoubena.
Matka ji přesvědčila – ručně.

Zpracovala ji dostatečně, aby se sňatkem „souhlasila“ a zasnoubila se s Guilfordem.

Vemte si, že byla teenager, ale neskutečně sečtělá, vnímavá, plná Boží moudrosti, až tak, že si s přehledem psala se známými reformátory.
   

Marie (dcera Jindřicha VIII.) měla k Janě vždy opravdu blízko. Ale po jejím obrácení a vyhranění se v proudu reformace, si to u Marie (110% katoličky) trochu rozlila svým přesvědčením (a epizodou s Mariinou služebnou, která si to zjevně nenechávala pro sebe).

Edward podlehl nemoci (a zřejmě i arzenu) a Jana se tedy přes svou nevoli dostala v 15 letech na trůn. Na jednu stranu nechtěla upřít korunu právoplatné dědičce Marii a na druhou stranu se nechtěla zprotivit výnosu čerstvě zesnulého Edwarda. Dokonce prý omdlela, když jí řekli, že je nyní královnou Anglie. Když se probrala, prý rozhodně prohlásila: „Královská koruna mi nenáleží po právu a vůbec mě netěší. Právoplatným dědicem je lady Marie.“

Nedobrovolná královna tušila, že Marie podnikne cokoli, aby ji sesadila. Na trůnu vládla Jana jen 9 dní a pak dlouho čekala ve vězení na konečný rozsudek a jeho vykonání.
Když se Marie vítězně vrátila do Anglie, převzít trůn, automaticky se zacílila k obratu zpět ke katolickému vyznání. Někteří protestanti převlékli kabát, aby si ušetřili život, jako třeba John Dudley.

Marie zamýšlela mladé manžele (Janu i Guilforda) omilostnit. Několikrát Janě nabídla, že pokud konvertuje ke katolické víře, propustí ji z vězení a dokonce snad vrátí všechen majetek. Posílala k ní kněze.

 

Jak se dalo čekat (když nebyli ochotni změnit své přesvědčení)… Lady Jana i Guilford (kteří se během věznění sblížili a vzájemně se podpořili ve víře) zemřeli jako mučedníci pro svou víru.

Musím říct, že na knize mě hodně překvapila ryzost víry, odvaha všech, kteří byli mučení, upálení nebo sťatí pro Krista. A přitom tihle lidé (pro mě z jiného světa, prostě historické postavy) mluvili a věřili jako my dnes. Ano, mluvili možná honosněji, ale stejně.
Třeba když Edwardův oblíbený učitel onemocněl, modlil se za jeho uzdravení. A když přišli lékaři s tím, že zřejmě do druhého dne umře, řekl Edward (úplně normálně zafungoval v daru víry): „Modlil jsem se za něj a Bůh mi ho vrátil. Uzdraví se.“
A co se stalo? Navzdory „snahám“ lékařů se uzdravil 🙂

Viděla jsem film. Hned v úvodu smísili dvě naprosto odlišné situace z Janina života. Rozumím, film nepojme všechno, ale je škoda, že (aspoň podle knihy) překrucují skutečnost, aby se jim to vešlo do filmu. No, budiž. Alespoň určité záblesky se tam objevily. Film je spíše tragický příběh dvou mladých zamilovaných lidí.
Kniha ale neobvykle otevřeně popisuje život dívky, která do konce svých pozemských dnů nezapřela Krista.
A musím říct, že mě(kniha (i Jana) zaujala, bavila, poučila, překvapila, v něčem i zahanbila, povzbudila… Rozhodně doporučuji.

Leave a Reply