Tu opravdovou kapelu U2 máme oba rádi…

Tak jsme si naplánovali hudební večer, kde by se jejich písně měly hrát, i když v podání „imitátorů“. 🙂

Hned když jsme vstoupili do dveří, dali všechněm, malým i velikým, bohatým i chudým, svobodným i v službu podrobeným, aby měli znamení na pravé ruce své, aneb na čelích svých.

Ale nebojte, je to znamení smazatelné a jen na tenhle večer. 🙂

Vlastně je to razítko Výstaviště. Zkoumali jsme ho pod speciálním ultrafialovým světlem, jinak nebylo vidět. Je to běžné označení na diskotékách a mnoholidných akcích, aby se lidé mohli volně pohybovat i mimo místo akce a nemuseli mít třeba náramek. (Pamatuji ještě časy, kdy se sázela opravdová viditelná razítka, která člověk dostával z kůže i několik dní.)

Vybrali jsme si místo na balkoně, tedy zatím. Je tu pěkný přehled po celém sále. Můžeme si v klidu prohlídnout celou scénu, světla… stage.

Po několika kusech jsme sestoupili z výšin a pomalu se blížili ke kotli.

Je pravdou, že „Bono“ si byl skutečně docela podobný, jak oblečením, tak pohyby…celou vizáží.

A musím uznat, že jim to hrálo a zpívalo dost dobře.

Ale ať je to jak je to… Bono je jen jeden a kapela U2 taktéž.

Chvíli jsem sledovala basáka a bubeníka. Hráli „úsporně“ a přesto to mělo neskutečný „drive“.

Zkrátka rytmika je základ dobré kapely. Na tom se nedá nic změnit.

A je tu asi nejznámější hit – With or Without you.

Ani tady „aliasBono“ nepochybil v imitaci a vytáhl si k tanci na pódiu lepou blondýnku.

Ani nevím, jak dlouhý koncert byl. Ale bylo i pár přídavků, než se kapela nadobro rozloučila.

Náš pan učitel zpěvu se nám svěřil, že tyhle revivaly moc nemusí, že má radši originály. S tím můžu jen souhlasit. Ale na druhou stranu jsem si ráda U2 písně poslechla i v tomhle poměrně kvalitním podání.

Třeba se jednou zadaří a potkáme se i s originálem… 🙂