Pátek večer…víkend začíná.

Po parném dni je horký podvečer. Na budějovickém náměstí se houfují lidé, aby shlédli slibovanou ohnivou show.
Stojíme s manželem u kašny. Z proudů prýštící vody nese vítr drobounké kapičky přes okraj kašny až mě do tváře.
Nejdřív se lekám a skrývám se za manželova záda, ale pak zjišťuji, že je to docela příjemné.

 

„Omlouváme se za zdržení…“ slyšíme z reprobeden v rohu náměstí, kde se připravuje divadlo KVELB. Příliš nepočítali s tím, že se bude stmívat tak dlouho a ohnivá show za světla není samozřejmě tak efektní. Trpělivě čekáme ještě asi 20 minut…a pak to začalo.

Celé náměstí se topí ve tmě, pouliční lampy pohasly, a od země se odlepilo několik plamenných motýlků.

Poletují sem a tam za zvuků hudby. Tu usednou, tam usednou, „to“ vzápětí vzplane a rozzáří se tulipán, maceška a další kytička… Čilí motýlci zapalují velikou květinu, ke které se za chvilku sune zářící housenka. Zbaští lísteček a zakuklí se.

Objevuje se veliký brouk na kole. Jede kolem diváků a pak zase zpět.

A znovu ti čiperní motýlci. Tentokrát obletují kuklu, ze které se za chvíli vynoří veliký motýl.

Chvíli plachtí nad hlavami diváků a pak rozžehne toho největšího motýla, celé show

Obrovský motýl dohasíná a hudba pomalu dohrává. Potlesk ukončuje první představení.
Asi po čtvrthodině se představují rakouští kejklíři s ohnivým tancem…