„Hele, černý vejce…zkusíme to?“ ptá se mě manžel.
„Černý? Co to je?“ divím se při objednávce čínské speciality.
„Netuším…zkusíme?“
„Tak jo, aspoň uvidíme.“

A tak jsme si objednali jednu porci Černého vejce, aniž jsme tušili o co jde.

Po pravdě… kdybych si nejdřív přečetla oč opravdu jde, nevím, jestli bych měla odvahu do toho jít.

(Vyfotila jsem si ho schválně s bleskem, aby byla trochu vidět jakoby rosolovitá průhlednost bílku, ve skutečnosti to bylo šedo-zeleno-černé.)

Čínská kuchyně píše: Černá vejce, rovněž nazývaná stará vejce, stoletá vejce, vejce Ming dynastie, nebo tisíciletá vejce, jsou vejce která zrála zahrabaná do země 100 dní obalená směsí z jílu, vápna, soli, popele, a rýžových otrub. Vápno vejce „zkamení“, bílek pak má konzistenci tuhého rosolu jantarové barvy a žloutek má nazelenalou barvu a příjemně štiplavou sýrovou chuť.

Žloutek (teď už se mu jen těžko dá říkat žloutek, protože ze „žluté“ nemá ani to „ž„) má kresbu jako strom s letokruhy… Je tam dobře vidět postupné „zrání“ vajíčka.

Dnes, pro nedostatek (správně používaných, myslím kachních, vajec se používají slepičí, ale způsob přípravy je stejný.)

Někdo je připravuje v sojovce, ale prý se to pozná chuťově i vzhledem.

No…přiznávám, že to mělo zajímavě pikantní chuť.
Ale když teď vím proč, nejsem si jistá, že do nich půjdu někdy znovu. 


2 Responses to “Stará vejce? Dobrou chuť!”