Večeře byla výborná. Ihned po ní se jídelna mění v sál na shromáždění. Můžeme to všechno sledovat, protože pomáháme Sedláčkům z Brna připravit zvuk.

Oni (na rozdíl od nás) mají jen klávesy a kytaru, takže to jde docela rychle. (My, Sedláčci, musíme držet spolu.) 😀

„Takže, prosím vás…pár praktických informací,“ říká Lucka, která nám tu všechno zařizuje a vyjednává. A nutno podotknout, že jí to jde fakt výborně.

„Pokud je maso, prosím, berte si jen jeden kus. Přílohy si můžete přidávat kolik chcete, salátu také…Samozřejmě, že když je maso nakrájené v omáčce, můžete si nandat kolik chcete,“ upřesňuje stravovací podmínky.

Poslední zvukovka a chvála může začít.

Jsou to pro nás písně známé, leč s úplně jiným textem, snad až na jeden song, který byl jen mírně pozměněn.

Jsem šokovaná zvukem. Malý mixáček a kolik zvuku to udělá. A jakého zvuku. Lidi tady hned při prvních slovech zaduli z plných plic, hladina hluku, tedy, jejich zpěvu je opravdu vysoko. Nad tím společným zpěvem o něco málo víc se vynořují brněnští Sedláčci. Zní to úžasně.

To, jak člověka obejme ten společný zpěv…to je nepopsatelné. Tady snad můžeš neuměle zazpívat bez nástrojů a lidé se stejně chytí…protože jednoduše chtějí chválit.

Přichází Michal…

Na prvním místě konejme kněžskou službu.

Michal Vaněk, pastor Slova života v Brně, začíná oznamkem. „Už se nemůžeme vlézt na Novobranskou…,“ to víte, Brňácí. 😀 , „…a zatím nemáme jiné místo…ale prožíváme takové malé modlitební probuzení, takže teď, při chvále, je znát úplně jiná atmosféra.“

Tak musím uznat, že to jsou povzbuzující zprávy. Ať se nám stane to samé, Pane. Všechno přece začíná v modlitbě. Michal pokračuje dál v informacích o dění v Brně.

„Na TV7 se dívá 1000 lidí denně…a my chceme být hlasem pro tento národ. Mám radost, že na mládež chodí kolem 40 děcek.“

Iz. 54:1-3 Plesej, neplodná, která jsi nerodila, zvučně plesej a výskej, která ses v bolestech nesvíjela, protože synů osamělé bude více než synů provdané, praví Hospodin. Rozšiř místo ve svém stanu, ať napnou stanové houně tvých příbytků. Nerozpakuj se! Natáhni svá stanová lana a upevni kolíky. Rozmůžeš se napravo i nalevo, tvé potomstvo se zmocní pronárodů a osídlí zpustošená města.

Pamatujete jak ve Starém zákoně neplodná Anna volala k Bohu o dítě? Mějme tohle srdce volání k Bohu.

1.Pt.2:4-5 Když přicházíte k němu, k živému kameni, zavrženému lidmi, ale vyvolenému a vzácnému před Bohem, budujte se i vy jako živé kameny v duchovní dům, svaté kněžstvo k přinášení duchovních obětí vzácných Bohu skrze Ježíše Krista.

Církev se narodila o Letnicích. V modlitbě. A pak přišel Duch svatý s ohněm. Tuto oběť, modliteb a chval, poctí Hospodin ohněm z nebe. Konejme tu kněžskou službu na prvním místě. To je to, proč jsme byli zachránění. A takhle ji máme konat. Uctívat, chválit, obětovat svůj čas a stát před Hospodinem…budovat Jeho chrám.

Řím.12:1 Pro Boží milosrdenství vás vyzývám, bratři, abyste vydávali své životy Bohu jako živou, svatou a příjemnou oběť; to bude vaše pravá bohoslužba. 

Ef. 5:18-19 Neopíjejte se vínem (což vede k prostopášnosti), ale nechávejte se naplnit Duchem. Promlouvejte k soběnavzájem v žalmech, chvalozpěvech a duchovních písních; svým srdcem zpívejte a hrajte Pánu.
Musím se smát, je to tak roztomilé…jakoby ti pastoři prostě měli interpretaci vtipů úplně stejnou. 😀 Pokud vám zcela nedochází pointa vtipu, tak všeobecně je znám v tomto podání:
Na světě jsou dva druhy lidí. Jedni se ráno probudí a řeknou: „Dobré ráno, Bože!“. A pak jsou ti, co se ráno probudí a řeknou: „Dobrý Bože, ráno!“

To, co Michal dneska kázal, v podstatě jen potvrzovalo vše, co slýchám od naší budějické kazatelny. Je prima to slyšet i z úplně jiného koutu naší země. Pán je prostě všude stejný. 🙂

Je po shromku a Kaaj s Danem (Sedláčci stále drží spolu :D) a jejich zvukařem přepojují zvuk na naší zítřejší chválu. Vypadalo to na pár minut..ale nastaly nějaké komplikace. Dan už musí jít, tak se snažím pomáhat aspoň s něčím, co zvládnu.
Vidím na Kaajovi, jak se stupňuje jeho bolest hlavy, která začala už ráno. Vytrvale s panem zvukařem přepojují kabely a hledají chybu. Našli. Jeden odposlech má špatný kontakt. Přestože před odjezdem z Budějc fungoval, teď nedá ani ťuk.

„To dneska nevyřešíte, koukneme na to zejtra,“ prosím Kaaju, který se stále ještě pokouší o zázrak. Hlavička ho už ale bolí tolik, že se pomalu přestává bránit, a zvučení odkládáme na zítra. Děkujeme panu zvukaři za pomoc, loučíme se, a jdeme na pokoj.

Po osvěžující sprše a doplnění tekutin, které se tu z nás vydatně odpařují, se snažím chvilku číst. U první věty se mi klíží oči.

Kemp už dávno ulehl ke spánku, jen my, zvyklí z domova, se chystáme zhasnout kolem půl druhé. Kaaj otevírá okno dokořán a slastně se vykloní do tiché, chladivé noci.
Co to píšu…tiché? Dole se nějaká individua snaží dostat do objektu.
„Kájo, nemůžeš nám dojít dolů odemknout?“ ozývá se k nám do patra. Aha, tak někdo známý.
„Nemám klíče od hlavního vchodu,“ krčí Kaaj rameny.
„Ať zkusí kód…,“ radím a diktuju dlouhý i krátký. Ani jeden nefunguje. Kaaj tedy cupitá dolů. Tam už ale pan správce otevírá.
Kódování selhalo. Ještěže jsme nedali na radu Michala, který nás po shromku nabádal k večerní modlitební procházce. Teď bych dole možná stála já s manželem.
Kaaj se vrací.

„Tak kdo to byl?“ ptám se zvědavě.

Musím se smát. Takže ta dvě individua jsou…a já se to nebojím zveřejnit… Vaněk a Němec.
Michal si zřejmě svá vlastní slova vzal k srdci a Jirku vzal s sebou. 😀

Ale teď už vážně. Je spousta hodin a zítra nás čeká hraní. Takže…Zhasnout a spát.