Aneb

Poslední letošní procházka.

Tak dneska pro změnu neťapou nožičky Janě.

Včera byla za hvězdu sjíždění na saních a dneska nechce sáňky opustit.

A evidentně jí to ohromně baví.

Po dlouhém přemlouvání pustila k sobě Niki. Naštěstí Kaaj neprotestuje a táhne vesele dál.

Když už Kaaj sotva jde, Jana ohleduplně vstává a nechává na saních je to dítě.

Kaaj ožívá a vyvádí. A na výrazu Niki je to čitelné.

Naší včerejší šestku dneska obohatil taťka (děda).

Jana nechce jet (kolem staré známé reklamky) sama. Kdo by se tak s ní mohl na sáňky vejít?

Jakmile jsme přišli pod kopec, kde včera Jana tak excelovala, všechny vzpomínky se vrátily. Radost, dojetí, nadšení… To všechno se během vteřiny odrazilo v její tváři.

Kaaj zatím pozoruje chaloupku jak vystřiženou z filmu „Mrazík“.
(po kliknutí se obrázek zvětší)

A jejda…kdopak nám to tu upadnul?

Tak je to v pořádku. To se tu jen tak trochu odpočívá v bílých peřinkách. 😀

Čas od času se na bílé ploše objevují zelené ostrůvky s hlínou všude okolo.

Kaaj mi vysvětluje, že to hladová zvěř tady hledá trávu. A skutečně…kolem jsou zřetelné stopy.

Všichni se dali (nevím proč) na úprk směrem k tankovce, takže pozadu jsme jen já, Kaaj a Niki. Strýček neteři ukazuje stopy zvěři.

Já zatím fotím širokáááááánský panoráma kolem dokola.
(po kliknutí se obrázky zvětší)

A tady je další stopa. Tak buď je to od zvířete, dosud neznámého. Nebo od zvířátka, co má umělou končetinu.

Nejspíš to ale byla ta „sestra v akci“ na běžkách. 😀

A další stopy tu nadělal ještě jiný pejsek než Bára.

Úspěšně tak zlikvidoval stopu po běžkařích.

A stopy saně (tada vlastně od saní) se snaží udělat Jana. To ještě netuší…

…že Kaaj jí mistrně a nenápadně šlape na sanici. Teda na lyžnici. No prostě na to, po čem to jezdí. 😀

Trochu to připomíná pohádku Jak dědek s babkou tahali řepu…a jak se jim pak myška hodila. 🙂

Ne, Jana si z toho nebude dělat hlavu. S písní na rtech jde všechno líp a snáz.

No a když nezabírá píseň mistra Karla, možná zabere stará dobrá od Beatles. 😀

A pomohlo. Kaaj konečně přestal brzdit. Jana se rozběhla jako vítr, s takovou lehkostí, že se do mě nabořila plnou silou. 🙂
(po kliknutí se obrázek zvětší)

Tak dost legrácek a šupky domů.

Bára vidí kamarádku a sápe se po zdi. Samozřejmě jí nožky nestačí, tak Jitka pomáhá.

Stačí jeden nádech vlčandy za plotem a nastane zuřivý štěkot. Bára valí oči. Naštěstí se cítí bezpačně v rukou paničky a navíc je tu plot.

Bára vypadá hladově. Kaajo, pozor na nohu!

„Koukni, mají tam už jenom EU vlajku,“ říká trochu zaraženě Kaaj. A opravdu, na objektu (hasičská a lékařská pohotovost) vlaje jen modrá hvězdnatá vlajka a česká vlajka nikde. Jaký to projev loajálnosti k EU, ale rozhodně žádné velké patriotství.

A to už míjíme „komín“, (takový majáček, viditelný skoro odkudkoli), znamení toho, že jsme od domova co by kamenem dohodil.