Všude klid a mír. 🙂

A ohromě nádherná námraza na keřích a stromech.

Venku není téměř ani noha. Komín si spokojeně dýmá.

A jak tak koukám, už pěkně přituhlo a dýmáme i já s Kaajou. A přesto si to užíváme.

Dneska je nebe jak vymetený, škoda, že nemáme pořádný dalekohled. To by se to koukalo…

„Ta lávka byla před chvílí do žlutooranžova,“ říká Kaaj

Chci ho trochu pozlobit (a vypůjčuji si „hvězdárenský“ mustr takových těch klasických vysvětlení pro ufo): „Jestli ono se neláme světlo támhletý oranžový lampy v nějaký plynový kapse Venuše…a tobě se to pak zdálo oranžový.“ Směju se.

Kaaj je zoufalý, že mu nevěřím. 😀 Ale věřím, lávka se opravdu světelně mění.

„Hele sněhulák. Vezmeme ho holkám domů?“ navrhuji, protože jsme Niki a Janě, které se před naším odchodem ukládaly ke spánku, slíbili, že jim přinesem trochu sněhu do postele.

Asi ne, ale aspoň fotím. Bez blesku i s ním. Bez blesku to totiž vypadá jako… No, Kaaj vždycky varuje: „Nikdy nejez žlutý sníh!“ 😀

Chvilku ještě z chodníku pozorujeme balkon a náš stromeček. Světýlka svítí ve tvaru „S“.

Kousek vedle padají hvězdy. 🙂

A kolem nás najednou procházejí bytosti, kterým v místech, kde mají lidé břicho, pulzuje oslňující zelené světlo.

Je to náhoda? Spadla opravdu hvězda? Nebo něco jiného?  Jsou snad mezi námi…?!

Možná už jsme po dlouhém dni a zážitcích trochu unavení. Jdeme spinkat.

Tak dobrou…