Dlouho nám to nevycházelo, ale konečně vyrážíme do Prachatic.

Shodou okolností jedou dnes naši k lékaři sem, do Budějovic, takže se s nimi pohodlně svezeme.

Chvíli na to, co jsme dorazili, už se taťka (děda) chystá, že půjde pro Niki do školky.

Jdeme s ním, ať si jí co nejvíc užijem.

Cestou si necháváme změřit rychlost. 🙂

Kaaj jde v limitu.

A děda o něco rychleji, ale taky v limitu. 🙂

Ještěže to tu měří, jinak bysme mohli jít příliš rychle a srazit protijedoucí chodce. 🙂

No, a než se Jana vrátí z práce, musíme najít nějakou zábavu pro to vlasatý klíšťátko, co neustále visí na Kaajovi.

Naštěstí jsme něco přivezli. Modelínu. Ale ne normální modelínu v hranolech. Kuličkovou.

Nikdy jsem to neměla v ruce, takže se učím od Niki, co a jak…hrozně to lepí. 🙂

Průběžně Niki fotím při tvoření, ale vždycky to nějak vycítí a nastaví se do různých póz.

A tak mě napadlo, že si ji natočím. Chvílemi to vypadá, jako když se svět zastavil…to se Niki nastavuje do dalších póz a drží bez dechu, aby nebyla rozmazaná, a pak zase pracuje. Když už to dělá potřetí, říkám jí: „Ale já nefotím, já tohle všechno natáčím.“

Chvíli jí to šrotuje v hlavičce. Pak se stydlivě uculí a utrousí.

Dotvořeno. Motýlek, tráva, kytička, sluníčko i obláčky…

Teď krátký odpočinek u luštění a čtení novin.

Za chvíli Jana končí v práci. Děda jí Nikolku přivede…chvíli to zvažujem, ale nakonec jdeme s nimi.

To jsme ještě netušili, že si Niki vydyndá naši návštěvu, takže jdeme k nim domů. A samozřejmě skejsnem do pozdních hodin.

Já si hraju s Barýskem, což je dlouhosrsté morčátko. Kaaj se stává panenkou na hraní v rukou Niki a její kamarádky od sousedů. Obdivuji, že na sobě nechá „dříví štípat“.

Pobavení, ale i unavení chvátáme k našim, aby nás mamka nezačala obvolávat mobilem, kde jsme tak dlouho. 🙂

No…na první den bylo legrace dost. Zítra nás čeká cirkus. A to doslova a do písmene.