Na dnešek je očekáváno úplné zatmění měsíce.

Někdo psal, že se tak prý děje za 888 let. Ale náš kamarád astronom to nepotvrdil. 🙂

V každém případě se jdeme podívat.

Zatmění slunce jsme úspěšně sledovali z přístavu a tak se dnes po deváté večer vydáváme na to samé místo.

A než to představení začne a měsíček vyleze nad obzor, pozorujeme vodu a pavouky, kteří si tu snovají plány a pavučiny.

Pavouky osobně nijak nemiluju, ale musím uznat, že i když na ruce bych ho mít nemusela, jsou velmi zajímaví. Ty detailní kresby na zádech…neskutečné.

Tady je jeden na hrotu brány, která uzavírá molo.

Ach jo…přes stromy není nic vidět a navíc (ač narepelentováni) nás požírají komáři až hrůza.

Rozhodujeme se změnit stanoviště. Půjdeme na parkoviště, tam by mohlo být taky vidět a přitom hmyzu méně. Cestou Kaaj zahlídl měsíc a my se rozhodujeme, kam ho nejlíp jít pozorovat.

Jdeme přes most.I tady si pavouci vychytrale dělají sítě, protože mouchy létají ke světlu, tedy přímo do pavučin.

Pozorujeme na parkovišti, ale měsíc nevidíme. Asi jsme tu moc pod úrovní.

„Jé…není to ISS?“ ukazuji k nebi. Hledám hvězdy a tadyta se hýbe. A skutečně je to ISS.

Tak to jsme ani nečekali. Představení navíc. 🙂

Pomalu se zjevují hvězdy. Kaaj svým ostřížím okem vidí dvojhvězdu…já na ni potřebuji dalekohled. Je to úžasná podívaná, když se člověk může dívat přes nějakou tu čočku.

„Už ho vidím,“ říká Kaaj a ukazuje. Já nevidím nic. Přes lampy na mostě nevidím to co on. Snažím se, ale nic. Ani dalekohledem ne. Až když se hooooodně snažím, vidím temně červené kolo. Měsíc úplně zatměný.

Opět tedy měníme stanoviště. Musíme jít za most, kde nebudou zářit ty lampy.

Je to mnohem lepší. Krásně ho rozeznáváme. A dalekohledem je to konečně taky vidět.

Foťák dělá co může, ale moc mu to nejde, musela jsem obrázky poněkud zjasnit, aby na fotce bylo vůbec něco vidět.

Kaaj pozoruje live zatmění v počítačíku, kde jsou úžasně vidět aktuální fáze.

Pozorujeme venku docela dlouho. Kaaj předpokládá, že teď už by mohl být vidět od nás z bytu. Jdeme domů a v ložnici si odtahujeme záclonu. Pohodlně si sedáme na postel a sledujeme měsíc, který právě vylezl zpoza vedlejšího baráku. Během pár minut by se měl začít „odtemňovat“. A vážně, už za chvilinku je vidět jak se jeho levá část začíná osvěcovat.

Pohled dalekohledem je teď fascinující. Nejenže vidím na měsíci „mapu“, ale je zřetelně vidět, že část, kterou pouhým okem běžně vnímáme jako srpek, je ve skutečnosti prostorová…inu, měsíc je koule.

Já myslím, že tahle podívaná rozhodně stála za to.

Jak to vypadalo při pozorování na hvězdárně uvidíte kliknutím do následujícího obrázku pana Tichého.

Tam mají samozřejmě lepší přístroje, takže uvidíte čistě a jasně, jak to opravdu vypadalo. 🙂 A přečtete si další zajímavé věci o vesmíru.