Vrátili jsme se do pensionku. Mamka se právě vzbudila a je jí líp.

Už před příjezdem našich jsme si s Ivankou domluvili grilování. Koupili jsme maso a zeleninku a Ivanka nám to i speciálně naložila.

Nechť tedy započne grilovačka…

Moc dobrá a vydatná večeře. Grilovačku jsme chtěli taky proto, abychom se nějak revanžovali Ivance a Waldkovi za jejich grilovačku při našem příjezdu.

Ivanka o sobě říká, že je jak kachna, protože miluje vodu. A jak jen je to možné, jde si zaplavat. Její již tradiční pokřik se nese údolím. 🙂

Po grilovačce jsme si dali šipky. Ne, to není zákusek. Započal turnaj v házení šipek..

Začíná Niki s Janou.

Dokonce i mamku jsme zvedli z židle. A šlo jí to moc dobře.

Kaaj se úplně zapálil do hry.

S panem domácím hráli fakt jak o život.

„Kája! Nepšešvápuj!“ říká svou polskou češtinou Waldek a pak se otáčí na mě: „Foť to!“ A tak poslušně fotím, aby bylo zdokumentováno, jestli Kaaj nepřešlapuje. 🙂

Kaaj jede na 120% 🙂 a stále opakuje toto prohlášení.

Čeká ho hodit 38 bodů, je jen krůček od vítězství. Jenže koncovka se moc nevede 🙂

Pro Niki je to dost vysoko, tak ji Waldek přibližuje.

Jedno z vítězství patří Waldkovi. Je v tom kovaný. Nehraje šipky poprvé.

Prosím Přihlašte se abyste mohli zobrazit následující obsah.

A další vítězství patří amatérům: Jedno vítězství Janě. Jedno mamce a já dokonce na druhém místě.

Kaaj, nejzapálenější hráč, si většinou odnáší 3. místo. Ale rozhodně kolem sebe šíří vtipy a veselou náladu právě tím urputným soupeřením. 🙂

Moc jsme si to užili.

Stmívá se, tak schováváme terč a mastíme karty.

A když už na karty skoro nevidíme, jdu pro svíčku. Je to romantika, ne?

Kaajův nový song se velmi rychle ujal: „Va-ro-váááá-nííí mám poslední kááártůůů.“

A co teď? Zjišťujemejak je na tom Niki. Zdá se, že ještě není nijak ospalá, tak dnes bychom mohli uskutečnit ten noční výlet.

Hurá na noční město. Máme asi hodinu, než přijde bouřka (jak zjistil Kaaj). Ale blýskání za zámkem je fascinující.

Kaaj ve skulptůře aneb velbloud uchem jehly.

Paní v kostýmu provází s loučí a mluví rusky. Tady je kultura fakt na každém kroku. 🙂

Tak ještě k makedoncovi na zmrzku a mléčný koktejlík. Hned u obchůdku vlevo je výstava panenek.

Posezení na nočním ostrově je fascinující (nedivíme se, že to sem táhne tolik turistů).

Ale čas běží a bouřka se blíží. Jdeme zpět.

Kolem mlýnského kola, které se nepatrně točí…

…pak průchod tajemnou ulicí kolem tajemného penzionu.

Už jsme skoro doma. Stále se blýská. Ještě přes most. Míjíme krásné osvětlení

Restaurace Gorila má zajímavé a hlavně originální požadavky na své zákazníky. 🙂

Měsíc je jako na dlani. Vypadá nádherně.

Noční Krumlov fakt stojí za to. Do postýlek jsme padli jak podťatí. 🙂 Dobrou a zas ahoj ráno.