Přijíždíme na oslavu narozenin neteřinky právě v době, kdy probíhá akce: „DNY EVROPSKÉHO DĚDICTVÍ 2011 – Národní téma: Památky – tvůrci panoramatu našich měst a městeček.“

Takže jsme domluvení, že dopoledne bude patřit památkám a odpoledne oslavě.

Kaaj vypracoval plán, podle kterého bychom měli zvládnout návštěvu všeho zajímavého. Chce to od nás ovšem malou oběť – stát už v devět ráno u muzea. 🙂

Své švagrové tím plánovaným časem málem vyrazil dech, ale my se nedáme a zvládneme to. Asi. 😉

Ráno vstáváme překysličení prachatickým vzduchem. Ale nakonec zvládáme skutečně jen málo minutek po deváté stát (já, Kaaj a taťka) u muzea. Niki s Janou už tu nedočkavě přešlapujou.

První stanoviště – Prachatické muzeum, Sitrův dům, Velké náměstí 13

Vcházíme dovnitř.

Sklepy jsou dnes zavřené, žel.

Ve skleněné vitrině je sůl…samozřejmě se týká převážení soli po Zlaté stezce.

Na můj vkus příliš rychle prolítneme místnost s filmem o Zlaté stezce a spoustou dotykových obrazovek.

Procházíme teleportem do jiného světa.

Světa kovářů, hostinců, kupců, je tu dokonce jeden lapka.

Copak je v těch soudcích? Že by medík? Ó né, to je něco, co je nad zlato. 🙂

Když se dívám na ty postavy, nemůžu se zbavit dojmu, že vypadají mnohem věrohodněji než ty voskové figuríny v Krumlově.

A další tajné dveře nás vedou do místnosti s úžasnou projekcí.

Modýlek Prachatic se chvílemi propadá do tmy, ale když na zdi běží jakože noční projekce, okýnka v malém modelu se rozsvítí. Nádhera.

Ven se opět otvírají tajné dveře.

Následuje prohlídka v patře muzea.

Pan doktor Klostermann…

a jeho synek Karel Klostermann 

A jsme v místnosti, kde se vystavují malované terče. Říkám si, jestli ty rány přímo do středu někdo nedodělal později. 🙂

A tohle je Sova, základka, kam jsme já, ségra i Kaaj chodili. Tohle je samozřejmě mnohem starší foto. 🙂

A tohle je původní museum… Muzeum za císaře pána.

Toť odění prachatického rodáka, Jana Nepomuka Neumanna.

No…musím říct, že to pro nás bylo milé překvapení. Po poslední návštěvě budějického muzea nám tohle zvedlo náladu.

Na náměstí hraje – převážně klarinetová – hudba. A jde jim to moc pěkně, klukům ušatým. 🙂

V boční uličce jsou farmářské trhy.

Je tu i „náš“ medař z Budějc. Svět je malý. 😀

Ale my pokračujeme na…

Druhé stanoviště – Dům č.p. 33, Křišťanova ulice

Který dům a kudy se tam jde? Aha…musí se kavárnou. A jdeme právě včas, zrovna začíná prohlídka sklepů.

Tak v této cimře prý pobýval Jan Žižka. Okýnko (to původní) je na úrovni chodníků.

A teď jdeme do původních sklepů.

Zajímavé a rychlé stanoviště.

Teď kostel.

Třetí stanoviště: Kostel sv. Jakuba a kaple Jana Nepomuka

Poslední večeře Páně.

Okýnko se zprohábanýma mřížema. Někdo říká, že je ohnuli holýma rukama lidé, kteří tu byli úmyslně uvězněni a zapáleni. Další vysvětlení je, že se mříže zkroutily žárem. (Zvenku a zevnitř.)

V kostele. Takhle blízko se člověk běžně nedostane…Dokonce až na místo, odkud se v neděli káže.

Jak zpívá klasik: „Z rozmlácenýho kostela v krabici s kusem mýdla přinesl jsem si anděla, polámali mu křídla…“

Okno v boční kapli Jana Nepomuka. (Zvenku a zevnitř.)

Luxusní sedátka potažená sametem. Místnost je malá, útulná…asi pro speciální obřady.

Tak a je tu možnost, že holky půjdou na skákací hrad do Parkánu a my ostatní půjdem do archivu. A je to kladně přijato, takže se zatím dělíme na dvě party.

Vykradli spořku. Hrůza!

„Ze zdi na mě tupě zírá po trezoru temná díra…“ zpíváme si s Kájou Gottem.

Ale ne. To jen vyměňují bankomat. 🙂

Čtvrté stanoviště: Státní okresní archiv

Hlavní hodiny (nefungují) jako by svět varovaly: „Lidi, už dávno není za pět dvanáct, ale minuta po dvanácté!“

Mají tu k nahlédnutí hlavně knihy, mapy a fotky na počítači.

Že by šifra? Letopočet?

Dostali jsme pár tiskovin a odkaz na webstránky, takže si můžeme ještě něco dohledat. Třeba kroniku Prachatic.

Teď bychom měli vyzvednout holky a jet do kostelíka na hřbitově. Niki se ale líbí v Parkáně, kde jsou další atrakce, takže s námi dál nepojedou.

Páté stanoviště: Hřbitovní kaple sv. apošt. Petra a Pavla ve Starých Prachaticích.

Tak už podle aut se dá odtušit, že se asi koná pohřeb. A taky ano. Takže je „prohlídka“ pozastavená dokud pohřeb neskončí. Chápeme a procházíme hřbitovem ke hrobu Jana Nepomuka.

Šesté stanoviště: Hüblerova kaple

Moc pěkně opravená. Při procházce na Lázně se tu vždycky zastavíme a obhlížíme. Dnes je otevřená.

Sedmé stanoviště: Kostel sv. Anny na Libínském Sedle

Tak tady jsme byli naposledy v zimě, bobovat s Nikolkou. Dnes je tu podstatně tepleji. 🙂

Jdem se podívat do kostelíka. Tý jo, na kúru jsem ještě snad nikdy nebyla. Jen opravdu tiše si pobrukuju a je to slyšet. Jak by to asi znělo, kdybych zazpívala z plna hrdla? Tady to musí znít suprově.

A ještě se posadíme na lavičku pod lípou ne?

A hle, kdopak to tu už sedí? Hlava státu. 🙂

(Photoshop? No, trošku jsem si zaphotoshopovala. 😀 Pan prezident tu skutečně seděl, ale o nějaký ten pátek dříve.)

Cestou k autu pozorujeme kozlíky. Skoro jako ty v ZOO na Hluboké.

Co jsme chtěli, to jsme viděli. Teď hurá domů na obídek a pak bude ta slavná oslava.

Héééépy bŕŕŕzdééééj túúúú júúúú…

Mamka (babička) udělala Nikolce úžasný tvarohový dort. Mňam!

Gratulace…Dárky jsou pomalu větší než Nikolka. 🙂

Nikolka snad o všech dárcích prohlašuje: „Jééé, tohle jsem úplně nejvíc chtěla.“ Takže se zdá, že je spokojená.

Se všemi dárky si hned hraje a na některé i hraje. 🙂

Ochutnali jsme i dort a byl skvělej.

Dnes to byla oslava dospělácká. Zítra ještě čeká Niki oslava dětská, to ale my už budem zase pryč.

Rozhodně byl tenhle nabitý den prima.