Pozorně poslouchám a broukám si melodii. No vážně…to je Carman. Nostalgie mnou cloumá. 🙂

Za chvíli to celé vypukne, tak si jdeme sednout do sálu. Pěkně pohromadě tam, kde už sedí Danča s Pájou a dětmi.

Celou show moderují Dáša a Martin.

Jako první vystupuje hudební těleso – Orchestr „Domeček“.

Není támhleto…no jo, je to on. Mezi účinkujícími je i Víťa. Ten Víťa, který je jednou ze dvou hlavních postav mého příběhu „Průzor časem“. Za těch pár let, co jsem ho naposledy viděla mezi mládeží, se skoro nezměnil. Stále nosí dlouhé vlasy vzadu stažené do culíku. Stále se mu vhání červeň do tváří.

Jen dnes tu není jako „mládežník“, ale jako pomocník, který tu pobíhá mezi mládeží-hudebníky a pomáhá jim s kytarou v ruce. Ano, Víťa a kytara…tak si ho stále pamatuju, když se v Habří snažil zhudebnit nějaký žalm.

Příběh z knihy (klikni do obrázku): Průzor časem (FP vydavatelství 2007)

Orchestr Domeček pomalu končí.

Kdo chce šťourat, chyby si najde…jenže o to tu dnes vůbec nejde.

Kaaj vedle mě nadšeně tleská. On ví, co to je vystoupit na pódium a něco předvést. Nic lehkého…a umí to opravdu ocenit u druhých…třeba srdečným aplausem.

Je na řadě divadlo. Vtipné, moc pěkně nacvičené. A když už to vypadalo, že se malý herec někde zapomněl, vždycky z toho úžasně vybruslili a vše se v žert obrátilo.

Následuje pauza. Těsně před ní se tu objevují známé prachatické tváře – Jirka se Zuzkou. Srdce mi div nevyskočí z hrudníku, jakou mám radost. Jenže teď není moc času na povídání, máme jen 20 minut na nazvučení.

Navíc nám předskokany dělají T4G, kteří mají svou premiéru a rádi by si to také trochu vyzkoušeli nanečisto.

Je skvělé, že svou premiéru mají před tímto milosrdným publikem. Jsou tu hlavně rodiče a příbuzní všech těch dětí z divadýlka a orchestru, kteří tleskají všem a všemu už proto, že tu mají své ratolesti. Je to takový roztomilý večer (a jen doufám, že naše hlasitější vystoupení ho nenaruší).

A je po přestávce.

My, TWB se stahujeme do boků pódia, ukryti zrakům publika, ale ne vystupujícím T4G. Taková morální podpora v zádech. 🙂

Odvážně se pustili do svého premiérového vystoupení…a povedlo se. Tleskající sál je musel rozhodně potěšit.

Přichází Dáša a Martin, aby uvedli poslední bod programu. Dáša vypráví nějaký „rockový“ vtip a Martin slibuje skvělý nářez.

Jdeme na to.

Během hraní všichni kluci z kapely opečovávají bubeníka Dana a ukazují mu, kdy se končí, co přijde, jak se začíná… Dá se říct, že co píseň, to originální pojetí. Kdo je nezná, nevšimne si. Pro ty, kdo je znají Kaaj po třetí písni vysvětluje, proč se to všechno děje.

Dan, druhý bubeník TWB až z daleké Anglie, má dnes premiéru a není s kapelou ještě tak úplně srostlý. Jenže je tak „dobrej“, že si svou živelností a umem velmi rychle publikum získává. Mnohé je mu odpuštěno a místo vypískání nebo trapného ticha je naopak povzbuzován potleskem, takže se nebojí hrát s námi až do konce.

Osvětlení je fantastické. Trochu jsem se bála – vesnický kulturák, to bude jeden reflektor a zářivka. Ó jak jsem se mýlila. Ó jak se všem trhosvinenským omlouvám. 🙂

Publikum, které se možná při zvučení trochu děsilo, co že to bude za řežbu, nás přijalo vlídně. Kaaj prokládá písně krátkým slovem a u Lukáše minikázáním.

Při Orlíkách se kryju v zákulisí u pódia.

„A to vy takhle vystupujete?“ přitočila se ke mně princezna Fanta Giro z Dášina divadýlka.

„Jojo, když nás někam pozvou, tak rádi zahrajem,“ snažím se mluvit dost nahlas, aby mě slyšela a přitom jsem nerušila produkci.

Pokyvuje znalecky hlavou, že má tenhle styl ráda, a že se jí to líbí…prostě jakoby se spolu sešly dvě umělkyně a prostě tak nějak hodily pokec. 🙂

„A budete tu hrát i příští rok?“ ptá se mě pan král, který se k debatě připojil.

„To nevím. Jestli nás zase pozvou, tak rádi.“

„To by bylo skvělý,“ říká a hltá hudebníky na pódiu.

„A ty placky, budou? My je nikde neviděli…“ upírá na mě zvědavá kukadla princezna.

„Určitě budou. Až dohrajeme tak běžte dozadu, bude tam taková blonďatá paní a ta vám je prodá.“

Děti se šacují, jestli mají drobné na placky a já se pomalu plížím zpět na pódium.

Je škoda, že se nedaly odstranit aspoň tři řady před pódiem, protože mezi sedačkama se moc tančit nedalo. Někteří odvážlivci tančí po stranách sálu.

Po skončení koncertu přiběhli naši skalní fanoušci, ale i další lidé, co nás slyšeli poprvé. Podle ohlasů se zdá, že si všichni koncert užili.

Moc rádi jsme se viděli s Jirkou a Zuzkou, i když jen na chvíli. Pochválili nám bubeníka (a nebyli poslední).

Utržené peníze za placky předáváme Domečku jako náš příspěvek za naši kapelu (a samozřejmě jsme vystoupili zdarma). 😉

Balíme…

Obdivuji ruční práci na krytech.

Steh jeden jak druhý. Ale co se divím, vždyť Míra je Krejčí. 🙂

Domů jedeme spíš nabuzení než unavení. Bezva večer a ještě na podporu dobré věci. Skvělý.

Leave a Reply