Letiště Planá

aneb Den otevřených dveří Jihočeského kraje a Letiště České Budějovice

Konečně jsme měli možnost 23. června 2012 navštívit areál letiště v Plané.

Dneska nás (na rozdíl od minulého pokusu) nikdo nezadržuje za závorou.

Dnes nás tu vítají. 😀

   
Hned za branou letiště nás překvapilo monstrum.

Mig-23. Je to pozoruhodné letadlo a jsou mu vidět i vnitřnosti. 🙂
Okoukáváme ho ze všech možných stran.

                                                               

Tak jsme se dost vynadívali a jdeme dál. Před námi se objevila dlooooouhá silnice a někde tam vzádu jsou ony atrakce. No co, vydáváme se na cestu.
Za branou s ostnatým drátem je po pravé straně nádherný sad.

      

Ještě pár metrů a jsme na místě.

   

Jako první vede naše cesta do jednoho z úlů (tak se to vážně jmenuje, ale nelítá tu žádná včela…snad jen nějaká zmatená), kde se dá krásně zchladit.

   
Na rozlehlé rozpálené ploše je docela dost lidí. Někdo sleduje modely letadel, někdo jde do policejního autobusu (dobrovolně) a někdo k záchrance. Pro lepší rozhled tu jsou schůdky. Hudbu zajišťuje Heband a Smutný Karel.

            

My jdeme blíž k letadlům. Je to tu fantastické. Nebe jakoby se dotýkalo země. Nejsme ve městě zvyklí vidět takový kus oblohy najednou.

                     

Fotka nedokáže pojmout tu scenérii, ale pokouším se aspoň o pár panoramat.

   

A jedna kolem dokola. 🙂

„Kájo, hele, ufo,“ ukazuji k obloze. Ale samozřejmě, že je to ifo. Letadlo. 🙂 Ovšem jistá TV zpravodajství by z toho určitě dokázala udělat něco „velkého“ a tajemného. Kaaj zjišťuje i typ letadla, kdyby snad někdo viděl to samé a netušil…

      

Často se nám nad hlavou objevuje paragliding. A když to má 4 nohy, jsou to tandemy. 🙂

      

Když vidím jak jsou vysoko a nese je jen takový kousek látky, musím je obdivovat. Ten oranžovo-žlutý si jen tak klidně poletuje, ale zeleno-modrák dělá divadlo – hází sebou jako hadrová panenka.

Tedy…myslím si, že to jen hraje. Snad s ním opravdu nehází poryvy větru. 🙂
A tady je jedno video přímo z akce. 🙂

Mezitím se zase objevují další a další letadla…inu, co jiného na letišti čekat?

         

Stále tu vyhlašují, že se konají přednášky a prohlídky v autobusech. Jdem to zkusit.
Vstupujeme tam, kam se dosud nikdo nevydal…pokud tedy neměl propustku. 🙂
Za mnou sedí nějaký tatínek a se vteřinovým zpožděním nadšeně opakuje synkovi to, co říká paní s mikrofonem nám všem (jakoby se pokoušel o vlastní výklad, aby zapůsobil na svou ratolest). Jen doufám, že to všechno při natáčení nebude slyšet na videu. 🙂

Po příjezdu se to začalo pořádně kabonit. Že by sprchlo?
Zastavujeme se u krásných dravců.

Nějaká holčička tam drbe dravce s „plastovýma“ žlutýma očima. A ptá se jednoho z pánů: „Proč tak klape tím zobákem?“
Pán se už chvíli ošívá a sleduje dívčinu ručku zanořenou v peří. „On takhle dává najevo, že se mu něco nelíbí.“
„Aha, to bude tím sluníčkem,“ vysvětluje si holčička. „Jééé, teď i trochu chrčí,“ zavýskala vesele. Pán se dívá na dravce, který klape zobákem, přešlapuje z nohy na nohu a vydává divné zvuky: „Jo, to dělá, když mu něco není příjemný, víš?“
„Hmmm, to bude tím sluníčkem, nelíbí se ti sluníčko, viď?“

Tak to bylo vtipné. 🙂
Nato, jak černě to nebe vypadá tu teda moc neprší. Sem tam kapka a dost.

                  

Vracíme se zpátky k letadlům. Na obzoru je vidět ještě černo…No, krumlováci si na raftech v tuhle chvíli asi pěkně užívají vody zespoda i shora. 🙂

                     

Majitelé pomalu odvážejí svá vystavená letadla pod střechu.

A my se jdeme cournout kolem policejních aut.
Kaaj si zkouší obušek (na své ruce samozřejmě), pak dobrovolně nastupuje do vězeňského autobusu a je tam pěknou dobu. To musí být dlouhý výklad. 🙂

Když konečně vychází, loučí se slovy: „Nashledanou…teda…s vámi radši ne.“ 😀

Kolem policejních aut se točí mnoho lidí, třeba kuchaři. 🙂

         

Stačí naznačit zájem a policisté nám hned nabízejí, ať si nastoupíme do speciálně vybavených aut. Dávají nám rozsáhlý výklad co k čemu slouží. Kaaj jim dává zajímavé dotazy jako: „Kolik takový vybavení stojí, jestli to není tajná informace?“ Policista se zamyslí a pak říká: „To nevím, jestli je to tajný, ale zkuste si tipnout.“ Takové malé alibi, že to kdyžtak Kaaj uhodnul, takže mu to vlastně neprozradil. 🙂
Kolemjdoucí pánové se zastavují a zvědavě poslouchají policistovu odpověd na všetečné otázky co Kaaj má. 🙂
Tak už to tu končí. Vracíme se zpět na MHD.

Máme fůru času.Kaaj si ho krátí lovením záběrů, než dorazí náš odvoz domů.

   

Jsem celkem ráda, že se nakonec trochu zatáhlo. Z toho žáru na rozpálené ploše si opět odvážím „pěkné“ opálení a zase jsem si pořídila „zárubu“. Tedy – bílá místa na obličeji, kde jsem celou dobu měla sluneční brýle.

Leave a Reply