aneb
„Tak tudy jsem prosím chodil pěšky každý den a to za každého počasí!“
16.8.2012

Když jsme se zdárně všichni našli na autobusové zastávce, bylo už jen pár minut do odjezdu. „Asi nás poveze ta slečna,“ ukazuje Kaaj na bus, který se blíží.

Ano, skutečně to byl onen autobus, jen ze slečny se vyklubal pan řidič. 🙂 Tak nastupovat a jedééém.

  

Na Libínské sedlo to trvá jen několik málo minut. Než jsme se stačili rozkoukat, už vystupujeme.

Á, není támhleto kavárnička? Třeba by nám dali snídani?

Kaaj čte na dálku, že se tu nabízejí palačinky, kakao…to by bylo skvělé, jen kdyby otevírali dřív, než v jedenáct. To tu teda čekat nebudem.
Fotím si pamětní strom, zatímco Kaaj oblepuje Niki chráničema, aby mohla jezdit na kolobrndě. A to ani netuším, že chrániče jsou ideální nejen proti nárazům, ale i pachu či plynu….

   

Zanecháváme po sobě stopu, kdyby nás snad někdo hledal. 🙂

 

Čas, výškoměr…vše zaznamenáno. Můžeme vyrazit směrem….domů. 🙂

Dívky si užívají rovného povrchu a drandí rychle dolů. To já a Kaaj se kocháme 🙂 a zkoumáme terén ze všech úhlů. Jak může být tráva uválená do kopce? No…voda z přívalových dešťů určitě do kopce netekla. To je záhada.

             

Kde jsou? Musíme holky dohonit.

   

Tak už je máme. Jsme u odbočky na Perlovice. Kaaj by tam nejradši vyrazil, ale má to zakázáno. Jde tedy s Niki prozkoumat aspoň to, kam vede cesta, mířící na úplně jinou stranu, než kam míříme. Já a Jana zatím čekáme u navigační cedule.

 

A co tam viděli? Zviřátka. A tajemnou Zlatou stezku.

   

Tak zase pokračujeme.

   

Autobus…ujel. Není cesty zpět než pěšky. 🙂 Ale z kopce se to jde skoro samo.

 

Niki neví co dřív. Drandit na koloběžce? Nebo jít s (právě nalezenou) holí?

A co jsme to našli? Houby jsme našli.

      

A další dobré a zajímavé věci…

  

A jdeme dál…pochodem v chod za Kaajou.

       

A tady, co končí ta asfaltka, kdysi bývala (pokračovala) tankovka. „Tak tudy jsem prosím chodil pěšky každý den a to za každého počasí!“ říká Kaaj Nikolce a div, že nedoplní – a boty, ty jsme nosili jen v zimě. 😀

 

Úlekem vykřiknu, když nás jako tryskáč minou cyklisté. Obdivuji jejich „odvahu“, s jakou se řítí i po štěrku.

 

Rozdýchávám leknutí a jdu se podívat na vodu, na níž nás Kaaj upozornil.

 

A co je tohle? Aha, to je prak obra Homburáce. A kousek dál jeho párátka na zuby.

 

Rychle klesáme. Z původních 915 mnm na 765 mnm

Hle, dřevorubec. Teda spíš dřevořezník. A navíc je to Nikolčin učitel karate. Na co ten potřebuje pilu? Nemělo by stačit něco jako „hadžime“ a strom padne? 😀

  

No, nakonec padl, ale ne hranou dlaně. 🙂
Pokračujeme a střídáme se ve vedení koloběžky. 🙂 A tu se před námi objevilo posezení u vody.

     

Kaaj neví co by, tak si mě fotí. 😮

  

Což mu s radostí vracím. 🙂

 

Nahoře na trámku je nějaká sklenka se znakem a trochu to vypadá, že by to mohla být sklenička „od pitných pramenů“, ale není.

     

Dosť bolo odpočinku, jde se dál.
Co to je? Golfový míček v lese? Nebo je to houba?
Co to skutečně je, zjišťuji až doma při přiblížení obrázku. 🙂

Blížíme se k Feferským rybníčkům…které jsou ale, žel, vyschlé.

          

A támhle tím směrem, o kus výš, je Americká zatáčka. Po té jsme samozřejmě nešli, aby nás něco nepřejelo. 🙂

Tohle jsou nějaké odbočky do lesa, kam rozhodně nepůjdeme.

 

Páč už máme v nohách tisíc mil.

  

Kaaj objevil další posezení, ale já už si sednout nesmím, jinak bych tu zůstala do zítřka. 🙂

Niki se snaží po tankovce jet na koloběžce, což je docela nemožné. A tak ji Jana usadí a táhne jako na saních. To se tak někdo má. 🙂

  

A tankovka končí, přecházejíce v asfaltku, která nás už za pár chvil dovede domů. Já chci křeslóóó! 🙂

   

Ještě rychlá zajížďka na zahradu s taťkou.
Všimněte si garáže za Kaajovými zády. Tady s Danem a Jindrou měli první zkušební rockový koncert v sobotních ranních hodinách, což nebylo vůbec správně přijato okolním obyvatelstvem. Dodnes nechápe proč. 😀
Ach ty začátky. 🙂

 

A teď…odpočívat. 🙂

17.8.2012
Nalezen záhadný zápisník s šiframi???
Kde se vzal a tu se vzal sešítek po babičce Cilce.
Zatímco Kaaj listuje v zápisníku, já se zajímám o věci doň vložené
Jako třeba vánoční přání, avšak neznámo od jakého to Jiříka.

Nebo „Nálepková soutěž“, kterou už asi nikdo nedolepí, poněvadž kuponky už se nevyrábějí. Leč nasbíraných jich je požehnaně. Výhře tak řka na dosah.

         

„Pamatuj, že jsi Čech a Čechem zůstaň i v době nejtěžší.“ Jak příhodné pro rod Čechových“. 🙂