aneb „Du na západ…a už du na sever.“ 😀

18.8.2012
Perlovice…ano, tak už jsme tu zase. 🙂

Tentokrát to bereme autem a z druhého směru, od Volovic. Auto má chudák co dělat s nerovným povrchem lesních „silnic“.

Kaaj je nadšený, že může konečně prozkoumat ten záhadný kousek na Perlovicku.

       

Kaaj se chce podívat na podrobnější info, kde právě teď jsme. Je to zvláštní. Jsme na mýtině, vysoko, nikde nic nestíní…není důvod aby tu nebyl signál. Ale prostě tu není. Že by tu snad byla nějaká rušička?

Jdeme to teda prozkoumat „naslepo“. Všude je to tu zarostlé. Jak říká Kaaj, příroda si bere zpátky to, co tu člověk kdysi napáchal.

        

Jen tady jsou haldy navezených kamenů, tak jak to tu vzniklo před lety.

       

Kaaj zkouší znovu signál…a našel. Ale zase je tu další záhada. Sever se nám nesmyslně přesouvá a to hlavně v jednom místě. Jakoby se kompas zbláznil. Nebo je tu nějaké magnetické pole?

Tohle místo vyvolává zvláštní pocity, zvláště když Kaaj vypráví, co všechno se o těchhle místech dočetl.
  zde >>
 zde >>

Já současně sleduji přírodu… Kobylku luční, jahody…

 

Kaaj jde ještě prozkoumat jednu cestu, ale brzy se vrací zpátky.

 

Vracíme se k autu. Kaaj je spokojený, že jsme se sem mohli vrátit. Po jeho strhujícím vyprávění a spekulacích jsem docela ráda, že se vzdalujeme. 🙂

 

Večer jsme pozváni k tatínkovi na věnečky – Helena má totiž dneska svátek, což jsme zjistili ale až na místě.
Cestou z návštěvy to bereme kolem Parkánu, kde je celý den hudební festival.

Je kolem půl desáté (tedy asi 9,5 hodiny po začátku festíku), ale vstupné je stále ještě za plnou cenu. Na to, že se chceme jen ze zvědavosti podívat nám to přijde moc. A tak jen chvíli koukáme do Parkánu z brány a pak si jdeme sednout na lavičku pod Parkán. Právě dohráli rockeři a chystá se punk.

Na obloze stihly přelítnout 4 letadla, 2 satelity a 3 hvězdy. Po desáté hodině se zvedáme a míříme domů. Na parkovišti za poštou nesvítí světla, tak se jdeme podívat na hvězdy z přítmí. Úžasný pohled.

 
Nebe je najednou poseto minimálně 3x takovým množstvím hvězd než co vidíme v ČB. A další hvězdy-meteory se mihly nad naší hlavou a zhasly. A další satelity a letadla… Už to ani nepočítám.

Pokoušíme se vyfotit mléčnou dráhu, ale bez speciálního foťáku se nám to nemůže povést. Takže jen zíráme a (jak říká Kaaj) nasáváme ten pohled do sebe.