Když jsme se dopoledne vydali na trh, ani jsme netušili, čeho všeho budeme svědky. 😀

Začalo to u slepého ramene Malše.

 

Umění – filmové

Skupinka lidí se tlačí u zábradlí. To by ještě nebylo nic divného, kdyby… někteří mají žluté vesty, jeden z nich drží tyč s chlupatou věcí na konci a další má vysílačku… Evidentně se tu něco děje. Přibližujeme se a vidíme hejno labutí.

„Hele, to bude asi dokument o labutích,“ přemýšlím nahlas. V ten moment mi Kaaj ukazuje na box, ve kterém se zřejmě labutě převážejí. Hmmm, tak to je opravdu divné. Dělat dokument o labutích, které jsou ochočené? A ony jsou. Nehnou se z místa víc než pár centimetrů.

„Zvedni víc hlavu…a oči, no jak jsem tě to učil…“ říká rejža. Hustý. On s těma labutěma asi fakt mluví. Nevíme to jistě, protože pokračujeme v cestě, abychom se snad omylem nedostali do záběru.

 

Umění – kybernetické

Dostat peníze z bankomatu, který ukazuje tohle…

 

…je vážně umění. 🙂

 

Umění – ve městě

Tak třeba na náměstí stojí Rozhledna (kontrast dvou věží).

  

Z dlažby se dere Dravec.

A nebo stará dobrá kašna (kterou po skončení výstavy „Umění ve městě“ neodinstalují).

 

Umění – historické

Z náměstí míříme ke Zlatému mostu. Kaaj obdivuje jeho do detailů promyšlený zjev.

   

Zlatý most: který je dnes ve skutečnosti modrý, vede přes řeku Malši u Českobudějovického divadla. Most byl postaven v roce 1915 firmou Bratři Prášilové a spol. a má ocelovou nýtovanou konstrukci. Zlatý most má název po svém předchůdci, kterého název je odvozen od skutečnosti, že přes něj vstupovali do městské brány obchodníci, a přinášeli tak městu bohatství. Most je v současné době určen pro cyklisty a pěší.

Železný most na rozdíl od Zlatého vidí Kaaj jako mnohem méně propracovanější kopii. Místo nýtu šrouby. Oblouky už nejsou tak ladně oblé, ale hranaté. Ani zábradlí na sobě nemá propracované detaily, ale jen „suché“ špršle.

Obávám se, že tohle ale spousta lidí nevnímá, jsou rádi, že se rychle dostanou z jednoho břehu na druhý a je jim celkem jedno po kterém z těch mostů přechází.

Umění – motoristické

Právě jsme přešli Zlatý most. Kousek od nás je zaparkované tak malé autíčko, že vypadá skoro jako model. 🙂 Prostě tzv. nákupní taška.

  

Nemá ani eSPéZetku…Je snad reklamní? Nebo…nehraje náhodou v nějakém filmu? 🙂

 

Umění – (opět) filmové (dodatek 22.7.- Už víme…)

Díváme se na vodu. Naši pozornost přitáhl hluk skupiny stojící na Železném mostě. Za zády nám projelo takové minipřibližovadlo. Na něm sedí pomenší mladík a za ním sedí dívka která (až trochu přehnaně) vyvádí, jakože se bojí, že spadne z vozítka. To ale jede téměř krokem.

„Nebyl to Mádl?“ říkám Kaajovi. A je to Mádl. Zastavuje se slečnou na Zlatém mostě a s nataženýma rukama (jakoby se díval okem kamery) poměřuje záběr. Slečna ho napodobuje.

Znovu se díváme na poměrně hlučnou partu na Železném mostě.

Pomalu nám to dochází…asi u slepého ramene nešlo o dokument. Evidentně se natáčel záběr nějakého filmu a ty labutě byla jen živá dekorace. Hmmm, tak to rejža nemluvil k labutím, ale k hercům. 🙂

Za chvíli parta opouští Železný most a přemisťuje se na Zlatý most za Jirkou Mádlem a slečnou.

Trochu to může vypadat, že jsme filmaře pronásledovali, ale bylo to naopak. Oni pronásledovali nás. 🙂

Nic extra se na mostě neděje. Asi se teprve připravují, dloooouho…ale tu se zjeví catering a všichni jdou dlabat. 🙂 Aha, tak takhle se natáčí. 😀

 

Umění – hudební

My pokračujeme dál v cestě. Přes Železný most. Prohlížíme si plovoucí pódium, kde každý večer probíhá hudební akce „Múzy na vodě“.

Takhle zblízka a za denního světla to vypadá úplně jinak.

 

Umění – ve městě 

Na Sokoláku se na trávníku kroutí „Oharek ve tmě“.

 

Umění – kulinářské

Před malou chvílí odbilo 12 hodin. Rozmýšlíme se, jestli si na oběd někam zajít nebo si uvaříme sami doma. Venku je tak příjemně, že se rozhodujeme zajít do restaurace, kde se dá sedět venku.

Po krátké chvíli přinášejí Kaajovi Bílou zelňačku. Chutná zajímavě.

A po chvíli mě Grilovaná kuřecí prsa a Kaajovi jakýsi steak. Tahle restaurace přešla na „zážitkovou kuchyni“ (myslím tím, že je jídlo připraveno jak pro oko, tak pro nos, tak i pro jazyk), ale na rozdíl od některých jiných je porce tak veliká, že ji nedokážeme ani jeden sníst. Ještěže jsme si k tomu neobjednali brambory. 🙂

  

Skutečně nečekaně zážitkový den.