Hle, šest strun.
Ale nééé, to není Šafiho kapela.

To mám na mysli šest strun Robiho, který se chystá na svoje vystoupení.

Kdo znáte Roberta, je vám jasné, že by mu stačilo naladit kytaru a z fleku spustit. Svým silným hlasem zvládne zpívat i bez aparátu.

Ale díky šikovným Mírovým věcičkám teď uslyší Robiho i daleko za vrátka Buškova hamru a to se přece vyplatí.

Robert Jakš (folk)
jihočeský folkový bard. Pokud vám chutná čaj s trochou jehličí uvařený na otevřeném ohni, je to přesně váš šálek (ešus)…

Robert Jakš je od narození jihočech.
Svoje dětství prožil ve Vodňanech. Gymnázium vystudoval ve Strakonicích a vysokou školu v Praze. V patnácti letech začal hrát na kytaru, zpívat (převážně) folkové písně a stal se vášnivým trampem.
V 90. letech poznává svého Stvořitele a zanedlouho poté se zapojuje do chválicí skupiny sboru Cesta života v Prachaticích. Od této chvíle netěší své posluchače pouze převzatými díly, ale skládá své vlastní písně, pořádá koncerty, nahrává.
Ani nyní jej neopouští vábení přírody a pokud je to trochu možné, vyráží do hor a na výlety tak jako dříve. Snad jen jeho úhel pohledu (na všechnu tu krásu stvoření) se poněkud změnil od té chvíle, kdy poznal Majitele rukou, které se o všechnu tu nádheru postaraly.
Za léta se po jeho boku vystřídalo několik spoluhráčů, s nimiž zabrousil do žánru bluegrass a country. V posledních letech hrál spíše sólově, ale své vizi „přinést lidem hudbou Dobrou zprávu“ zůstal věrný dodnes.
Jeho hudební cítění se dotýká stylu country, folk, ale často i spirituálů a gospelů. Stejně jako jeho nesporný talent a projev, je nezaměnitelný i Robertův hlas, který hýří pestrou škálou barev v mnoha hlasových polohách. Texty jeho písní v sobě nesou hluboká poslání, vzbuzují v posluchačích niterné prožitky a nenásilnou formou vedou k zamyšlení. Už proto stojí za poslech i v případě, že folk, country nebo gospel nejsou právě „šálkem vaší kávy“.

 

Přichází moderátoři…wooooow. Tak to je tedy, pánové, jízda. Cowboy Petr se svou country girl Sue představují další část programu. Skvělé. Úsměv hraje i na tváři soustředěného Roberta. 🙂

Bystrému oku čtenáře jistě neuniklo, že na pódiu na bedýnce sedí Dan. Člen mnohem početnější kapely (TWB) má pocit, že Robi potřebuje rytmickou podporu. Proč ne? Tak klucí, do toho!

Možná si říkáte, proč Dan nehraje alespoň na nějaký hudební nástroj, jako je bongo nebo djembe? To si vážně musel vzít jen nějakou bednu od kabelů a plácat do ní rukama?
Překvapení! Dan ve skutečnosti sedí a zároveň hraje na nástroj. Zove se cajón, neboli kachon.
Vlastně, já už mu nějakou chvíli říkám po svém. Takže když jsme ho cpali do auta, hlásila jsem, že se ten „kuchon“ musí dát z boku, protože nejde zavřít kufr. Dan, který se učí česky se poněkud podivil, co že to prý znamená. Kaaj mu tedy vysvětlil, že v překladu do jeho rodného jazyka jde asi nejblíže o „ripper“ (rozparovač či trhací stroj), což ho velmi pobavilo. Tak doufejme, že zvuk kuchonu, pardon, kachonu, nikomu „nepotrhá“ ušní bubínky. 😀

Povídám si u stánku s bubeníkem z úplně jiné kapely s úplně jiným rytmem, když si všimnu, jak se Dan v pauze během písní nenápadně zasouvá za svou bicí soupravu.
Hlavou mi běží: Co? Vážně by Robi chtěl, aby mu do zpěvu hrál Dan na bicí? Hustýýý.
To už ale Robi otáčí hlavu a odvolává Dana zpátky na bedýnku. 🙂 Teprve pak sáhne do strun a hraje se dál. 😀

Kolem mě prošli teens s nástrojovou výbavou. Áááá, přesně podle kapelního návodu… T4G se totiž chystají převzít štafetu.

A čím nás překvapí moderátoři teď? To z nich nevytáhne ani Kaaj. 🙂