Více než čtyři stovky stran barvitého čtení.

Přečetla jsem už pár kousků od této excelentní autorky. A hodnotím je plus-minus mezi 70 % až 90 % v porovnání s ostatními křesťanskými autory tohoto žánru.

Ano, občas mi v jejích knihách trochu překáží až moc citově vypjatých scén v některých úsecích (jak řekl jeden člověk: „prostě křesťanská červená knihovna“). Konec konců co čekám, když tohle jsou knihy hlavně pro ženy, že? 😉

Musím ale hned v úvodu podotknout, že „Dielo majstra“ je podle mě nejlepší kniha, která z pera autorky kdy vyšla. Ne, že bych tu neměla hnidopišské připomínky, ale tentokrát je příběh skutečně převálcoval a zadusal do země. Jiskření mezi hlavními postavami je uměrné. Dokonce bych řekla, že iBoží dotek (kterému se autorka nikdy a nikde nebrání – čemuž fandím – bývá v některých případech více či méně nátlakové) je v tomto případě čtenáři poměrně zdařile předán. Ale jak říkám-píšu, je to jen můj názor. A hlavně… Já se na knihu dívám jako člověk z ČR, který to vnímá v ozvěnách komunistické minulosti. Ale jakmile mi jeden moudrý muž otevřel oči, vidím to v úplně jiném světle: „Jenže tohle jsou Amíci, tam to křesťanství vnímají všichni od narození. To máš jako kurzy Alfa – tam se mluví k lidem, jakože to všechno vlastně už znají, jen to potřebujou oživit a začít praktikovat.“ A ano, pak je příběh a jednání osob mnohem uvěřitelnější.

Ocenila bych možná hlubší vhled do nitra hlavních postav a obšírnější rozvinutí jednotlivých zvratů. Někdy si člověk musí domýšlet. Ale chápu, že při knize 450 stran se už autorka nemůže dál rozšoupnout, jinak byste knihu snad ani neudrželi v ruce. Mile mě ale překvapila dohra jedné dějové linie (nechci spojlovat), kde aurtorka na můj vkus příliš okatě předložila jednu z indícií. Celou dobu jsem trnula, že odhalení bude plytké a od půlky knihy jednoznačné. Opravdu mě mile potěšilo, že na konci byl náznak potvrzení, ale ne 100%. Tato dějová linie zůstala otevřená, ať si čtenář udělá svůj úsudek.

Sbírání podkladů a info…

V některých úvodnících se Francine svěřuje, co všechno kvůli knize prošla, zjišťovala, vyhledávala, navštívila… Trochu mě mrzí, že v knize to je ne vždy využito, přestože to můžou být zajímavé informace. Zřejmě jí stačí, že „to ví“ a může tím směrem vést příběh. Z mého pohledu je to škoda, když už si tu práci dala, že to nezakomponovala do příběhu.

O titulce…

V této knize je poměrně dlouhý doslov. Zajímavostí je, že Francine navštívila ČR, kde dostala kontakt na člověka v USA, který sprejerské dílo povýšil na umění, což přesně korespondovalo s touto (tehdy teprve rozepsanou) knihou. Dílo tohoto člověka použila ve výřezu na titulku knihy. 

Originál na fasádě je tady >>

Tedy, být na mě, pokud bych chtěla, aby z obálky dýchalo graffiti, našla bych něco jiného. Respektive jiný výřez z celkového výjevu. Třeba:

Celou dobu jsem si totiž myslela, že jde o malbu vodovkami a titulka mě úplně nezaujala. První dedukce byla – jasně, název je Dielo maistra (nejsem angličtinář, ale možná spíš „majstrštyk) :-), takže jakési dokonalé umělecké dílo malíře. Teprve po přečtení doslovu mi došlo (při bližším zkoumání), že čára přes titulku není omyl tiskaře, ale spára mezi panely na baráku. 🙂 Ale kdo ví? Třeba to byl záměr, neprozradit, že to není malba štětcem, ale sprejem. Je ovšem potěšující, že všechny titulky (alespoň ty mě dostupné) v dalších překladech knihy jsou totožné (což nebývá vždy zvykem – poměrně často se autoři obálek místních překladů pěkně vyřádí).

Tuto autorku jsem už mnohokrát doporučila. Tuto knihu, (ač je pouze ve slovenštině) s čistým svědomím doporučuji jako jednu z nejlepších.

Začti se >>