Opouštíme travnato-bahnité parkoviště. Červeňák je pašák a poradil si s podkladem moc hezky. Nejedeme nijak rychle, ale jedeme (na to, kolik aut je před námi a za námi).

Blížíme se k Buku a parkoviště už je téměř plné. Jedeme dál „u pásky je dycky místo“ a vyplatilo se. Nakonec nejedeme na divácké místo, ale stavíme kousek od křižovatky. Jsou tu akorát 2 volná místa u krajnice (kde nebudeme překážet provozu). 

Skvělý nápad to měl Kaaj. Závoďáci kolem nás projíždějí na vzdálenost ani ne metru. Velká změna od předchozího (závoďákům) vzdááááááleného místa v Zálezlech.

Popíjíme čaj, svačíme a Kaaj co chvíli fotí. Tak blízko k jedoucím závoďákům ještě nebyl (maximálně v servisu, ale tam auta jen stojí).

Jé, to byl Ožijé… byl prostě jako blesk a stíháme ho už jen ve zpětném zrcátku 🙂 

(Jde samozřejmě o Sébastiena Ogiera)

Kaaj dopil čaj a kelímek položil na kapotu. No ano, udělal z červeňáka speciální vozidlo. Kolemjdoucí se buď usmívají (jakože dobrý vtip) a nebo si prohlížejí značku, co jsme jako zač. 🙂 

Míjí nás „pomáhat a chránit“, asi se jedou mrknout na divácké místo, protože projíždějí tudy, kudy smí jen závoďáky. (Vlastně je často vídáme přijet až na místo, kam nepustí už ani VIP, kouknou a jedou zas dál.) Naštěstí si nevšimli naší falešné „blikačky“, mohli by to brát jako nepovolenou provokaci.

Je čas zajet k babičce na rychlý oběd. Řítíme se asi šedesátkou (to víte, zácpa a projímadlo nikde) k Prachaticím. Už pěknou chvíli za námi jede Thierry Neville a ani jednou se nás nepokusil předjet. Hustýýý. Je fakt, že Kaaj umí technické pasáže moc dobře 🙂

Za mostem nad přehradou uhýbáme z cesty. Thierry má volný prostor na to šlápnout a závoďák nám mizí z dohledu.

Po skvělém obědě vyrážíme na náměstí…