Půjdem pěšky? Je to kousek. Na druhou stranu, kdyby se nám povedlo zaparkovat poblíž náměstí, můžeme pak jen naskočit do auta a vyrazit na další divácké místo, co jsme si už v pondělí předem vyhlídli.

Zvažujeme pro a proti… a nakonec vyrážíme v červeňákovi. Ach my naivní. Dnes se parkuje všude! 

Shodou okolností parkujeme na speciálním místě kousek od náměstí a jak krásně řekl Kaaj: „poděkování in memoriam dědečkovi“, který nás nedávno opustil.
Jinak bysme červeňáka nikam neupíchli.

Nepřišlo mi, že by na náměstí bylo extra moc lidí, ale ve skutečnosti už část z nich jela zase po své ose. Přišli jsme o trochu dýl, než jsme počítali. Takže vlastně je tu celkem obsypáno zvědavci.

Poslední opravičky a ladění, než závoďáky opustí tohle (naše) krásné náměstí.

Díváme se přes ramena chlapů, protože jsme až ve 3. řadě, jak ale postupně mizí, jsme s Mayou za chvíli hned u zábran a máme všechno jako na dlani. Kaaj se propracoval k zábranám o něco dříve a stihl i něco nafotit.

Komentátor něco říká, ale všechno to zní spíš někam vpravo, daleko od nás, takže si jen domýšlím, o čem mluví. Vzrušení v jeho hlase napovídá, že se tu někde míhá hvězda.

A taky jo. Naproti nám, kolem kašny, plavně, jako ve zpomaleném záběru, s úsměvem od ucha k uchu a s rukou mávající nad hlavou svým fanouškům (hvězda a miláček kamery se nezapře) se přibližuje Ožijé (Sébastien Ogier). Třem chlapečkům se podepíše a mávaje běží dál ke svému autu. Zase jsme ho nestihli vyblejsknout 🙂

Tak jo, asi zase popojedem. Co že to chtěla babička nakoupit?

Děláme jí radost, že se na ní zase jdeme na chvilku podívat a předáváme nákup. Ještě všichni na záchod, kdy ví, jak to bude vypadat v Lažištích. A jedeme dál…