Sobota u německých sousedů

Na dnešek jsme přemluvili k výletu i Janu. Společně vyrážíme do Německa.

Není to tak daleko, cesta utekla fakt rychle. A hlavně… žádná zácpa.

Kaaj má opět už promyšlené místo. U zátarasu píšou něco německy. Kaaj s Mayou dávají dohromady překlad „vjezd povolen účastníkům rallye“. Hmmm, to my jsme. Ale platí to pro nás nebo jen pro závoďáky?

Raději využíváme volné místo a parkujeme červeňáka. Už jsme zvyklí, že se občas musíme kousek projít.

Cesta je pozvolně klesající, takže i zpátky to bude v pohodě. Za chvilku jsme bez bloudění na místě. 

Na louce za zábranou je několik míst k sezení, a je tam plno. My míříme k pásce, kde skoro nikdo není.

Jsme kousek od zatáčky. Zkoumáme, kudy asi bude průjezd. Někde támhle vzadu??? 

Vžžžžuuuum. Kousek od nás projíždí nulka. Cože? Jakže? Oni budou fakt jezdit kolem nás? No vážně, jsme skoro nadosah závoďákům.

„Otca…Otua, co to znamená?“ mžourám nadálku na transparentík. Kaaj neví o čem mluvím. Ukazuju směrem k nápisu. „Aha, to je asi zrcadlově, takže Aj…Ajto?“ upřesňuju. „Kajto,“ opravuje mě Kaaj. No jasně, polský závodník, takže  polská vlajka asi od fanoušků. 

K pásce přichází vyšší pán se synkem a opatrně jde před nás. Ihned si přidřepne na úroveň synka a po celou dobu setrvává v tomto posedu. Říkám si, že ti Němci jsou úžasně ohleduplní. A hele, pán promluvil k synkovi čistou češtinou. Skoro bych zatlačila slzu, že i Češi jsou ohleduplní k těm, co stojí za nimi. Po naší pravici je skupinka Poláků a asi 2 Francouzi a snaží se polsko-francouzsko-anglicky domluvit. Trochu problém je, že stojí tak moc vpravo, že zasahují do výhledu sedících na louce vedle nás. A tak dochází k česko-polským slovním potyčkám a my doufáme, že zůstane jen u toho.

My se ale víc soustředíme na akci před námi. Tady už to totiž jede naplno. 

Jeden z polských fanoušků chce opravdu pěkné záběry a prosí jednoho z maršálů, jestli by mu kameru na malém stativu postavil proti přijíždějícím závoďákům. A on to udělal.

Je to ten třetí zprava. Pro vás bude schůdnější první zleva. A já vám ho radši ukážu… 🙂

Přehazuje na přání stativ na druhou stranu zatáčky. Když pak přináší kamerku zpět polskému fanouškovi, sklízí od všech obdivný aplaus za ochotu, se kterou pobíhal po dráze 🙂

Hle, na střeše proti nám se objevuje německý Santa i se svým skřítkem. I oni jsou zvědaví na závoďáky 🙂

Je to tu takový pohodový. Člověk kolem sebe slyší různé jazyky a přízvuky. Což samozřejmě bez přestání svádí Kaaju a Mayu k improvizaci a mluvení v jiných jazycích. Když slyším polštinu, zatrne mi: „Chceš, aby na tebe vlítli ti nabručení Češi?“ Snažím se ho krotit, protože by mohl tuhle idilku velmi rychle zničit.
Mělo moje varování nějaký vliv? Ne. Kaaj dál žvatlá polsky. Ačkoli zdá se, že po tom, co partička polských fandů odešla na jiné divácké místo, a tím uvolnila průhled, je na louce klid a mír 🙂

K maršálům přes pásku se naklání pán (na rally až neobvykle seriozně oblečený). Na něco se ptá… z posunků to vypadá, že by rád projel mezi závoďákama 🙂 což mu maršálové samozřejmě nedovolí.

Ještě pár aut a chystáme se na cestu zpátky k červeňákovi. Vypadá to, že i Jana si to svým způsobem užila. Pomalinku odcházíme a kdykoli zarachotí závoďák, otáčíme se a sledujeme ho, dokud nezmizí v dáli. Cestou míjíme supernačinčané autíčko. A už nám to dochází…

Ten vyfešákovaný chlapík má co dočinění se svatbou. Možná řídí tohle auto, kde poveze novomanžele. A zřejmě měl v úmyslu je vézt po silnici, která je teď uzavřená.

Ale my pokračujeme a jedním okem sledujeme závoďáky v dáli…

…a on bonus, závoďáky jezdí i kolem nás. Jsme jim ještě o malinko blíž než před chvílí u pásky.

Co to je za troubení? Aha, asi když chodí po silnici tolik lidí, dávají o sobě velká auta vědět. Týjo, ale za ním je hned další a troubí ještě víc. No jasně, balonky, srdíčka…oni patří k té svatbě. To je skvělý pohled, kolik jich je? Asi pět nebo šest? Dokonce nám i mávají. Tak to je velký.

Už jen 2 až 3 minikopečky a červeňák je nadohled. Je čas vyrazit k domovu. Ale předtím se zastavíme v obchodě, ze zcela vědeckých důvodů. Chceme vědět, jestli německé potraviny chutnají líp než ty, co jsou dovážené na český trh. Nechávám zbytek posádky, ať něco nakoupí a sama hlídám červeňáka. Ve skutečnosti jsem trošinku unavená a běhání po obchodě mě vůbec neláká. Kousek ode mě na silnici nastal rozruch. Aááá, celý autodoprovod se zřejmě už seskupil a teď jedou na druhou stranu už pěkně spolu. A samozřejmě troubí na celé kolo. Moc pěkný.

„To ste měli vidět…“ podrobně popisuju, hned jak se všichni vrátili do auta.

Ti tři mi zase s nadšením vyprávějí, jak nakupovali, jak mají krásně vyskládanou zeleninu a ovoce… prostě roztomilý malý nákupní centříčko.

A teď už hurá za babičkou.

Rally ještě nekončí, pro nás ale ano. V neděli už nemůžeme. Rozhodně jsme si ale těch pár dní užili jak jen to šlo. A doufáme, že se tu i závodníkům a pořadatelům líbilo a za rok si to zopakujeme.

Leave a Reply