Jen při kovidu měl Hamr kemp „nucený výpadek“. Jinak běží, jářku, od roku 2014 🙂

Ohrožení nastalo v roce 2023, kdy jsme se hromadně (s ostatními z různých církví a sborů) vrhli na festival United City 2023, takže jsme neměli tolik času na přípravu HK. Přesto (hlavně díky dotazům fanoušků HK) jsme menší rodinnou formu HK uspořádali. Bylo to nádherné odpoledne.

Letos jsme se já a Kaaj v United City zapojili už i jako produkční, takže zase o něco více práce. Zároveň jsme měli na starost (jako TWB) večerní program před „hlavní hvězdou“ programu 🙂 

I letos byly dvě možnosti. Buď HK vypustit nebo pořádat v opět menším rozsahu.

A zase ti fanoušci se vytrvale ptají: „Tak co? Bude Hamr kemp? Můžeme se těšit? Prosím? Viďte, že bude…“

Inu, lid si to žádá, tak co můžeme my, obyčejní lidé, dělat než ho udělat? 😀

Kaaj velmi obratně oslovuje kapely a odborně sestavuje dost pestrý program (samotnou mě překvapilo, jak rychle se mu povedlo všechno zařídit a domluvit).

Zvukař Miloš dává přednost zvučení HK před prachatickými slavnostmi Zlaté stezky, no nevyužijte takové nabídky.

„Přivezeš knížky?“ ptá se mě Kája Z. (další z pořadatelského týmu).

Ojoj, myslela jsem, že ne. Že si odpoledne na Hamr kempu jen prostě užiju. Pak zazpívám s TWB a zase si budu užívat program. Vím ale, že se Kája Z. snaží vždycky zařídit i nějaké atrakce a stánky, prostě ještě další rozptýlení, nejen program na pódiu.

Opravdu moc jsem to zvažovala ze všech stran. Určitě by bylo pohodlnější říct, že ne. Ale nechci úplně zklamat Káju Z.

Nakonec jsem si řekla, dobře, vezmu teda pár knížek. A vezmu to jako výzvu – tentokrát dám šanci těm malým. Tzn. převážně do velikosti A6, které tak často zapadnou mezi ty větší knihy a snadno se je přehlédne.

Je pátek dopoledne. 

Já, Kaaj a Maya vyrážíme na Buškův hamr, kde se bude od 16 hodin konat Hamr kemp 2024 a je třeba ještě něco poklidit, připravit, odnosit-přinosit…

Cestou se nad námi strhla vodní smršť (ó jak dobře a sucho je v autě), taková, že jsme kvůli slabé viditelnosti na chvilku zastavili na parkovišti u železničního přejezdu. A už to blejská a černé nebe zazáří každých pár vteřin (ó jak dobře je ve faradayově kleci). Během chvíle blesk uhodil do stožáru el. vedení nedaleko od nás tak, že z něj vyšlehl ohýnek. Zřejmě blesk šmejdil mnohem dál než jen ve stožáru. Dopad byl až úsměvný. Šraňky se zvedaly a zase klesaly, světla „pozor vlak“ neustále blembala… v podstatě se nedalo přejet přes koleje, přestože vlak nikde. 

Konečně jsme vystihli moment, kdy se závory zvedly a světla zmlkla. Tak akorát na ten moment, že jsme se dostali na druhou stranu. A jen co jsme přejeli, už zase blembání „pozor vlak“. Chudáci řidiči. Jatí před kolejemi z obou stran.

My se ale zdárně přibližujeme k Buškově hamru.

Vcházíme do otevřených bran, všude je ještě klid a mír. Okoukáváme stav, co bude třeba kde a jak… 

A už dorazil i Kája Z. Vítáme se a domlouváme, do čeho se pustit.

Mezitím přijíždí zvukaři. Proplétáme se mezi bednami a vyklízíme pódium od zviřátek. Ne, neuteklo tam stádečko kozenek, ty jsou za plotem. Ani neodhmyzujeme. Opravdu odnášíme zviřátka, ale houpací. 🙂

A zase přichází déšť. Pro nás to není tak hrozivé, dokud se neblíží nějaká 15. hodina. Pak by to už bylo nepříjemný a možná by to mohlo odradit návštěvníky. Na rozdíl od Miloše, který je poněkud neklidný (ostatně jako vždy) 🙂 Déšť slábne a už se objevují jen slabé občaskapkové přeháňky. To vypadá dobře.

Vyklizeno, upraveno. Já tedy obkládám stůl (tentokrát uvnitř chalupy, kvůli občasnému dešti) knihami. Kaaj a Maya pomáhají zvukařům. Miloš diriguje od mixáku. Káťa přinesl a upravil na pódiu odposlech.

Kaaj se nakloní ke Káťovi a tiše říká: „A teď tady máme speciálního hosta… Miloš strrresssorrr Kohout.“ Do jejich smíchu se od pultu ozývá: „Já ti dám stresor.“ 🙂

Takové veselé slovní pošťuchování nás provází celý den a udržuje dobrou náladu.

„A Kaajo, ne, že budete hrát tu o dešti. Rozumíš? Uslyším slovo déšť a stahuju ti mikrofon,“ s úsměvem varuje Miloš. 

A hele, další zviřátko.
Ale to uklízet nebudem, to je roztomilý, jak si obhlíží moje a Kaajovo „uši“.

Všechno vypadá dobře. Déšť už se hodnou chvíli neobjevil. Miloš vypadá poměrně klidný.
Lidé přicházejí…

Moc si přejeme, aby i tenhle ročník byl pohodový, dobrá hudba, kvalitní občerstvení, prima zážitky a hlavně plno přátelských setkání.

Prostě, aby vám vymaloval nádherný úsměv na tváři (jako tady Zuzce), který hned tak nevyprchá.

Škoda, že před polednem tolik pršelo. Kdybych měla stánek venku, jako v minulých letech, mohla bych vidět všechna vystoupení v programu jako na dlani. Takhle jsem byla dost odstíněná uvnitř chalupy.

Ne, že bych se tam nesetkala s mnoha báječnými lidmi, to zase jo, ale hudba ke mně doléhala jen jako z dálky. 

Dovolila jsem si pár několikaminutových úniků od knížek a šla si poslechnout ven, ale opravdu jen minimálně. 

Naši skvělí moderátoři Sue a Petr opět geniálně odstartovali začátek Hamr kempu a uvedli první číslo.

Ještě tu není tolik lidí, tak si odbíhám poslechnout Jiřího Kalaše.

Žel, nesehnala jsem ani jednu fotku. Ale jsem ráda, že pár chval v jeho podání jsem si mohla vyslechnout kousek od pódia.

Další číslo v programu je Ota Faldyna. 

Toho už slyším jen z dálky, protože u stolku s knihami krouží několik návštěvníků, kteří si chtějí povídat o knížkách. Chápete, že jsem je nemohla opustit 🙂

Byla jsem zvědavá na Lucčin program nejen pro děti na Story place. Opět jsem ale byla v chalupě u knih a vedla s lidmi moudra o kvalitním čtivu 🙂 Tak doufám, že si ho všichni užili (jako Maya a Kaaj, který se snaží prorazit malý otvor tácem) a aspoň pár fotek od autorky programu.

Slyším bicí? Áááá, tak to už bude za chvíli hrát Danova 2. (nebo 3.?) kapela 🙂 

Žel, to jsem taky neviděla. Ale prý Dan věnoval jednu píseň mému Kaajovi. Ten to ovšem taky neslyšel, páč celou dobu někde poletoval a zařizoval a vyřizoval a dělal pana vítače… 🙂 

První číslo programu, které slyším opravdu krásně, je Budvicense duo – housle a cello našich drahých manželů Týmlových. Jsem u knížek, ale všechno se odehrává kousek nad mou hlavou o patro výš. A nemá to chybu. Jak jinak. Vždyť jsou to 1. houslista a violoncellistka Jihočeské filharmonie. Chápete? A tihle superhudebníci nám přišli zahrát na HK. Nádhera.

Ani jejich foto nemám, tak aspoň pár momentech z večerního programu na hlavním pódiu.

A tohle je jasný. To nemůže být nikdo jiný, než Coral Agape. Nikdo by tak specificky rómsky zahrát nedokázal. 

I lidé uvnitř chalupy se začínají houpat v bocích 🙂

Jejda, to je hodin. Musím najít Kaaju, za chvíli jdeme na pódium. 

TWB přichází 🙂

Zvuk je opět excelentní. Miloš to ani jinak neumí. Fandí nám, což je ohromné plus, protože je třeba předcházet si zvukaře. 

A samozřejmě i nového mladého perspektivního osvětlovače 🙂

Je úžasný během toho, co se snažím intonovat (je to nářez), sledovat lidi, jak skáčou a užívají si rytmus nebo tančí ploužáky. Úžasný pohled. A moc děkujeme Jaromírovi, že to tak pěkně obrazně zachytil do černé krabičky na krku.

Blížíme se ke konci. Naše věrné fanynky si hlasitě žádají přídavek a strhávají ostatní a to v čele s Terkou. Je to ta jako by uprostřed, co se směje. Ta s brýlema. S culíkem. Ano, ta s rukama u pusy, abychom ji opravdu slyšeli křičet 🙂 A já vám ji raději ukážu, co? 😀

Blíží se píseň, kterou nám zvukař zakázal. Pamatujete na Milošovo varování? „A Kaajo, ne, že budete hrát tu o dešti. Rozumíš? Uslyším slovo déšť a stahuju ti mikrofon.“ 

No jo, ale co máme zahrát jako přídavek, když už víc nemáme? A lid si to žádá? Risknem to. Třeba si Miloš nevšimne.

S vervou jsme se do toho pustili a lidi zpívají s námi: „Zakřič ať přijde —-“ Kaaj mi vypadl z odposlechu ve sluchátkách. Nevím, jestli se mám smát nebo plašit. Mě totiž Miloš nevypnul. 🙂 

Kaaj se směje a zpívá dál. Povyšuje Milošův fórek a ve chvíli, kdy opakujeme skočný refrén, zpívá „Zakřič ať přijde —-“ a ticho. To už se jiný zvukař (je tu jen jako návštěvník) dívá k mixáku a zpět na pódium, kdo to furt stahuje. My se bavíme, páč víme 🙂

Pod stanem vedle pódia sedí další posluchači. Vidím, jak to s jedním z hostů šije. Asi by si rád zařádil v kotli, ale není si jistý, jestli to není blbý.

Když hrajeme opravdu poslední píseň, při refrénu ho to vymrští a běží na malý parketek u pódia. Konečně svobodný skáče s ostatními s rukama nad hlavou. Fantastický pohled 🙂 To mě baví, když naše produkce roztančí i ty, kteří nás nikdy před tím neslyšeli.

A přichází hudební zklidnění v podobě famózního představení Míši a její kapely.

Nebýt obtížného hmyzu a dvou elektrických výpadků, které drobně narušily produkci, mohli bychom mluvit o perfektním podvečerním zážitku.

Míša si už v minulosti dokázala na HK získat publikum během několika minut (a to hrála a zpívala sama jen s klávesami).
Teď má v zádech pomocníky „par excellence“.

Hledám správná slova asi jako moderátor Petr tady…

Pro mnohé nastává konec báječného dne, pro nás ještě zdaleka ne. Teď se zase musí celý ten cirkus sbalit, naložit a odvézt. Ale je to radostné, když vidíš, že se opět vyplatilo způsobit Hamr kemp a potěšit lidi, kteří přišli.

Sedíme u stolu (Zdes, Kaaj, Maya a Kája Z.) a procházíme si to, co je krátce za námi. Každý z nás zaslechl slova díků, povzbuzení a podnětů k proběhlé akci. Vezmeme si ponaučení z chyb a ponecháme si to dobré i do příštího ročníku, který, věřím, znovu proběhne a bude stejně pestrý jako ten letošní.

Hamr kemp 2024 končí. Ať žije Hamr kemp 2025!

Těšíme se na vás.