Meka nenavštěvujeme až tak často. Když jsme ale někde na cestách, a nemáme zrovna moc času někde vysedávat v restauraci a čekat na přípravu oběda, prostě zastavíme u Meka, který vaří všude stejně. No… skoro všude. I za těch pár návštěv na různých pobočkách u nás i v zahraničí by se pár rozdílů našlo. Vesměs ale všude najdete ten svůj vybraný burger v podobném (plus-mínus) chuťovém nastavení.

Jedeme z Tábora a čas kvapí. Výborná příležitost zastavit se v místním Mekovi. O půlku menší prostory než jsme viděli jinde a jen dva objednávkové displeje, ale nevadí. V klidu si objednáme a už teď víme, že pojedeme konzumovat někam jinam, páč více lidí už prostor vážně neunese.
Čekáme asi 10 minut, ale stojíme v koutku pod klimoškou, takže je to příjemné.
Všímám si, že v kuchyni kmitá a hemží se převážně mládež. Tak je to asi všude. Kdo z dospěláků by si chtěl dělat kariéru v rychlým občerstvení, že?
Dvě slečny u pultu plní tašky a přelepují je samolepkovou „pečetí“.
„To je určitě pro fúdoru,“ šeptám Kaajovi. A nemýlím se. Pár minut poté se objevuje klučina s růžovým batůžkem. A je tu naše číslo. Přebírám, děkuji a mizíme.

A o jaké že to jde překvapení?
Parkujeme v odlehlé části nějakého sídliště. Prochází tak 1 člověk s pejskem za 10 minut, takže klid. Zeleň před námi. (Rozhodně lepší než se tísnit v přeplněném Mekovi.)

Dáváme si nejdřív hranolky. Některé kousky jsou na pohled nádherné posypané (sůl se doslova třpytí v hojné vrstvě, takže ji musím oklepávat – to fakt nedám). V pohodě, dolů to oklepat jde takže dobrý. Ale to bude žízeň. Sahám po kelímku s životodárnou tekutinou. Nakláním a nakláním (ano, už když jsem vzala kelímek do ruky, zdál se býti poněkud odlehčený) a teprve teď se dívám dovnitř otvorem ve víčku. V půllitrovém kelímku je něco kolem půlky. Hmmmm. Asi měli velký frmol. Možná to spletli, a mě dali 1/4litrový nápoj, pak bych ale docela chtěla vidět, jak někomu pěchujou můj 1/2litr do malého kelímku 😉
No, tak to nějak zvládnu, napiju se doma. Nechávám si pár hltů na zapití Big Maca.
„Tak co?“ ptám se, protože Kaaj v rámci dobrodružství zkouší Mc Royal double, který ještě v minulosti neměl.
„Vypadá to spíš jako čízburgr,“ ukazuje mi výtvor v megakrabičce (větší než na můj bigmek) a oba poctivě hledáme to „double“. Mekáč hlásá, že: Tahle dvojitá paráda v sobě má ne jeden, ale hned dva plátky hovězího masa i čedaru.“
Druhé maso ani druhý čedar tam ale prostě nejsou. Že jde tedy alespoň o jednoduchý Mc Royal nás ujišťuje vykukující cancourek cibule, který v Cheeseburgeru nebývá.

Nám snad vážně popletli objednávku s někým jiným. Aspoň, že ten Big Mac je v pořádku. Tedy, ocenila bych mnohem méně omáčky. Tohle je snad množství na 3 Big Macy.

Méně je někdy více.
U mého pití a Kaajova Mc Royala to tedy rozhodně neplatí.
U omáčky v mém Big Macu bych to doporučila.
Takže trochu zklamání.

Svištíme dálnicí a mě nějak není dobře. Že by ta nadměrná porce omáčky?
Je pravda, že jsme fakt lehce posnídali kolem osmé ráno a pak kolem druhé odpo tahle majonézová nálož (vlastně nalačno). Kdoví.

Tak se dávám doma dohromady po vydatném obědě a snažím se zahnat vzpomínku na tu táááák dobrou omáčku v bigmekovi, které bylo ale tak strašně mooooc… uff… a jen ze zvědavosti pročítám recenze přímo na táborský Mekáč.
Tak tím se mnohé vysvětluje 🙂

Recenze z pera nejpovolanějšího z povolaných – zaměstnance jiného Meka

Pár recenzí, které (jak už jsem uvedla) mnohé vysvětlují. Prostě McDonald`s s překvapením 🙂 Nikdy nevíte, jestli a co jste vyhráli, nebo je třeba zkoušet štěstí vícekrát.

Ale abych neuváděla jen negativní… tady je jedna roztomilá pozitivní a dvě velmi optimistické -fandím a vytrvejte 🙂