aneb NOC KOSTELŮ
Hned potom, co jsme navštívily urnu (ne, nemyslím útvar rych. nasazení, ani hřbitov – ale tu volební ), šli jsme se s manželem podívat na českobudějovické Piaristické náměstí.

Stojí tam Dominikánský klášter a kostel. Jde o několik objektů s kostelem, který se začal stavět r. 1265 na popud Přemysla Otakara II. (Prý na bahně soutoku dvou řek, jak nám bylo řečeno při prohlídce).

 

Nechodíme do kostelů často, ale když je tahle akce…proč se nekouknout na zajímavou architekturu? V kostele právě probíhalo malé kázání o tom, že „Noc“ v kostele není žádná velká podivnost a speciální atrakce, ale že během roku se slaví Veliká noc, Půlnoční o Vánocích…

Návštěvnost je slušná (ať vás nemýlí první fotka – je to ve chvíli, kdy se všichni tlačí v křížové chodbě ). Nejvíce je osvětlený kazatel, takže fotečky jsou moc špatný…ale těsně před prohlídkou rozsvítily všechny honosné lustry. Jsou obrovské. Ono vůbec když zakloníte hlavu a chcete dohlédnout strop kostela, skoro se vám zatočí hlava. Monumentální stavba.
Provádí nás Mgr. Petr Pavelec, ředitel Územního odborného pracoviště Národního památkového ústavu v Č. Budějovicích. Já si z toho všeho asi nejvíc pamatuju několik zajímavostí, které zmínil.
Když odkryli část jedné staré malby, objevilo se asi 30 cm velké oko (opravdu vysoko – téměř u stropu). V domnění, že jde o Boží oko, odkrývali dál…ale když se objevil bambulovitý nos, už tomu tolik nevěřili. Vylezla z toho desetimetrová postava sv. Kryštofa. Býval to prý opravdu velký chlap a tak ho tak i zobrazovali. (a je tam i více starých maleb ze 14. a 15. století.)
Při zkoumání historických „zbytků“ z různých přestaveb se na jednom z žeberních pásů (tak vysoko, že oko nedohlédne) dochoval reliéf. Tradovalo se, že prý to je dítě s jablkem, památka na Otakarův slib, že když se mu narodí syn, nechá vystavět tento kostel…posléze se při bližším ohledání zjistilo, že jde o opičku, škrábající se na hýždích.

(Je to vážně vysoko, okem těžko rozeznatelné, navíc v přítmí nočního kostela – nechci fotit s bleskem… zkusila jsem to přiblížit a výřez zčernobílit. A spíš tam vidím králíka, ale asi musíme věřit odborníkům, kteří tam vyšplhali.)

Během výkladu sleduji na dálku kazatelnu (která se dnes samozřejmě už nepoužívá a vzrostlejší kazatel by si přinejmenším odřel šešulku). Je tam krom jiného ovečka s nějakou věcí v tlamičce.

Hmmm…podivný to úkaz. A jak se za malou chvíli poté dozvídám, je to pes s pochodní. Je to takový překladatelský oříšek, jako kolik třešní, tolik višní…ne to jsem odbočila Dominikán prý znamená pes Pánův a tento psík nese pochodeň (tedy Boží světlo) světu. Tak tohle vysvětlení se mi docela líbilo. (0pět neostré, ale trochu se to rozpoznat dá.)

Křížovou chodbu zaplnilo příliš mnoho návštěvníků, takže jsme tam ani nešli (jen nakoukli).
Ale jednou jsme se tam byli podívat za světla, takže na rozdíl od těchto „nočních“ návštěvníků jsme prosklením viděli i „rajskou zahradu“, která ve tmě (správce tam nějak nenašel vypínač, či co ) vidět nebyla. Rozkládá se uprostřed kláštera. (Foto za světla.)

Mimo jiné jsme narazili na zajímavou „sklptúru“. Manžel říká, že to je asi kapucín, jakože obraz řeholníka. Je to věrohodné. (Možná tuší někdo z vás?)
A teď trochu fakt pro (ne)znalce:
Dominikánský klášter byl založen společně s městem v r. 1265 v západní části města a jeho mohutné stěny tvořily součást hradebního opevnění města. Spolu s ním vyrostla i stavba klášterního kostela, vysvěceného v r. 1274. Obě stavby byly původně gotické, zejména kostel si tyto prvky zachoval až do dnešní doby a patří vlastně k nejstarším dochovaným gotickým památkám ve městě. Objekt kláštera několikrát ve své historii vyhořel a byl proto několikrát přestavován, naposledy v 18. století, kdy získal dnešní barokní podobu, stejně jako klášterní zvonice – „Bílá věž“ původně gotická z 2. pol. 15. stol. Klášter se vyznačuje původním čtvercovým gotickým ambitem, křížovou chodbou, navazující na jižní stranu kostela, kde je dochovaná původní gotická žebrová klenba a okenní kružby ze 14. století , bohužel jen ve dvou oknech (autorem Petr Parléř, stavitel katedrály sv. Víta v Praze).
Klášterní chrám je trojlodní, z části cihlová, basilikální gotická stavba s příčnou lodí. Dochovány jsou fragmenty středověkých fresek. Na severní venkovní zdi chrámu jsou zabudovány kamenný drak a žába. Legenda praví, že v dobách zakládání města dopomohly ke štěstí krásné dívce Markétce a odvážnému a čestnému Václavovi.
Bývalý klášterní kostel, který se nachází na Piaristickém náměstí, je trojlodní bazilika, která má příčnou loď a pětiboce uzavřený vysoký chór s původními kružbovými okny. Stavby hlavní lodi (chóru) byla ovlivněna cisterciáckou stavební hutí blízkého kláštera Zlatá Koruna. Klášterní kostel je nejcennější umělecko-historickou památkou v Českých Budějovicích. Byl založen současně s městem v r. 1265 a budován po dobu několika desetiletí.
Z dat lze soudit, že na počátku 14. století mohl být chrám již z větší části dokončen. Po dobu prvních pěti staletí sloužil zejména v klášteře usazeným dominikánům. Ti byli v r. 1785 vystřídáni piaristy. Řád piaristů opustil klášterní areál r. 1871 a na jeho místo přišli redemptoristé, kteří však museli v r. 1949 odejít. Od tě doby až do současnosti je kostel spravován farním duchovenstvem.
Prostorné kněžiště lemovaly zvenčí původní gotické kaple, upravené v 17. století a zbořené r. 1865. Pouze jižní kaple byla zčásti využita a upravena na sakristii. Původní půdorys obou kaplí je dnes vyznačen v dlažbě Piaristického náměstí. Z jihu přiléhá ke kostelu křížová chodba kláštera. Interiér kostela působí ve svém celku převážně goticky, barokní přístavky a úpravy se příliš neuplatňují. Středověký ráz chrámu zvýrazňují také barevně kamenně architektonické články – figurální konzole, klenební žebra a mohutně červeně pásy v křížení hlavní a příčně lodi.
Velmi vzácně jsou dochované gotické nástěnné malby. V jižní části příčně lodi je zobrazena monumentální postava sv. Kryštofa…
Malířská výzdoba je velmi pozoruhodná, neboť se zde prolínají obrazy z nejméně dvou časových období.
Všechny nástěnné malby pocházejí z let kolem roku 1400. Fresky z druhé poloviny 15. století – zatím pouze zčásti odkryté – jsou i na mezilodních pilířích.
Zařízení kostela je většinou novogotické, z konce 19. století. Hlavní oltář i oltáře sv. Vojtěcha a sv. Josefa Kalasántského v čele postranních lodí jsou dílem lineckého řezbáře J. Rinta.
Pozornost si dále zaslouží rokoková kazatelna z r. 1759 s reliéfy ze života sv. Dominika, alegorickými sochami čtyř světadílů a sousoším se sv. Dominikem přijímajícím pověření od sv. Petra a Pavla. Cenně jsou také varhany ze 17. století a zbytky barokních lavic.
Při západní stěně kostela je osazen náhrobní kámen Jana Kunáše z Machovic z konce 16. století, větší množství náhrobníků je rovněž v podlaze a ve stěně za hlavním oltářem a ve vstupním křídle křížové chodby.
Na jihu ke kostelu přiléhá klášterní budova s gotickým ambitem, který je zaklenutý žebrovými klenbami. Kružbová okna kláštera jsou z 2. poloviny 14. století. Při klášteře se nachází i věž, která je pozdně gotická a má barokní báň z roku 1772.