Umění je tu pro obveselení dětí.

Nevěříte?

Jdeme se s manželem, sestrou a neteří projít po našem městě.

Na Sokoláku se táhne zajímavé potrubí.

„To bude steampunková lokomotiva…to se teď hodně dělá,“ uvádí nás Kaaj do obrazu.

Wikipedie říká: Steampunk je podžánr sci-fi či fantasy. Název, vzniklý v 80. letech 20. století se odkazuje na kyberpunk, jako žánr sci-fi zaměřený na technologii a páru (anglicky steam), přesněji řečeno popisuje společnost a technologie založené na páře jako hlavnímu zdroji energie, která charakterizuje technologie, tvořící kulisy děl tohoto žánru. Díla se odehrávají v různých alternativních historiích či sci-fi kulisách, podobných prostředí knih J. Vernea nebo H. G. Wellse. Díla – na rozdíl od historických románů – představují některé vynálezy, technologie nebo historické události, které neexistovaly nebo existovaly jindy a jinak. 

Niki ani tak nezjišťuje co je to za skulptůru, prostě se baví. Je to dítě. Nevidí umění, vidí prolejzačku. 😀

„Konec“ prolejzačky je poměrně široký, snad to nebude chtít prozkoumat zevnitř.

Kaaj nelení a twitteruje o tom, co se to tu objevilo.

Aha…tak ona to není lokomotiva…

Ona je to noha. Ale je pravda, že při pohledu z dálky to tak opravdu vypadá.

Přesouváme se na hřiště. To je teda od počátku věnováno dětem, ale umění se tu rozhodně nezapře…

Článek zde >>>

Cestou přes náměstí potkáváme další umění. Jakýsi černobílý dialog. Tam si ale pohrát nejdeme. 😀

Článek zde >>>

Niki si oblíbila tuhle malou fontánku (a dneska tu má ještě strejdu-spojence, který se nezdráhá neteři pomoct postříkat tetu).

To ale netuší, že tu je něco ještě zábavnějšího.

Míjíme šedivé Humanoidy…to ale není to ono.

Článek zde >>>

I když mě pobavil kreativní doplněk kohosi, kdo potřeboval někam odložit žvejku. 😀

A tohle jo ono…

Článek zde >>>

Nejdřív tu řádí Niki sama, ale už za chviličku se připojuje jiná holčička. Obě spolupracují na zastavení proudu…

Jakmile proud zesílí, utíkají pryč.

Fontánky pulzují v nějakém intervalu, takže je fakt legrace sledovat, jak se děti bezelstně naklánějí nad nízko vyvěrající pramínek, který jim vzápětí stříkne do obličeje.

Trochu děckám závidím, jak se tak bezstarostně osvěžují vodou. Je docela parno a jim musí být opravdu nádherně v té chladné vodě.

Některé maminky své děti ke smočení přímo povzbuzují. Ale tahle holčička se do vody vrhala tak dychtivě, že jí maminka musela držet zpátky. Fontánka totiž na některých místech tryská tak vysoko, že převyšuje mnohdy hlavu dovádějících dětí.

Takže myslím, že i děti velmi pěkně vnímají naši českobudějovickou kulturu a umění. I když po svém 😀