aneb Jak chutná Pivovarský pramen?

Kdysi dávno, když jsme chodili přes celé Prachatice do školy, mohlo se chodit „městem“ nebo „žábou“.

Městem, jak sám název říká, znamená skrze městskou bránu, přes náměstí.

Žábou…znamenalo kolem pramene, který vytékal ze skulptury, která měla žábu (a nějaké ryby) znázorňovat.

Šlo o vyhlášený pramen, ke kterému chodilo čepovat vodu snad celé město.
Prachatice se ale prý pyšní mnoha prameny spodní vody. Další vyvěral na „čtvrťáku“, tedy kousíček od mého bydliště.
Sídliště bylo tehdy čerstvě postaveno, když jsme se tam přestěhovali. Byla jsem ještě malá. Přes silnici za naším panelákem stál starý dřevěný ovčinec. Ovce už tam teda nebyly pěkně dlouho, ale stejně to s naším panelákem vypadalo fakt zajímavě „kontrastně“.

Za ovčincem byla docela veliká, krásně zelená stráň, kam jsme si chodili hrát. Vpravo bývala stráň ohraničena plotem – tam začínal vojenský prostor.
Když jste vyběhli stráň až nahoru skrz kopřivy, vzadu, za krásným stromem, vyvěral pramen vody. Dalo se k němu dost těžko dostat, ale odvážlivci tam chodili s nádobkama.

Tatínek dlouhou dobu „otravoval“ na úřadech, aby se pramen svedl na přístupnější místo, že je škoda ho nevyužít.
Když se začala řešit situace s nedostatkem parkovacích míst, na stráni pomalu vyrostly 3 řady garáží.

Tehdy tatínek konečně prosadil, že když už se stejně bude stavebně zasahovat, vyvedení pramene by se mohlo „svézt“ s tím.
A tak tu stojí dodnes Pivovarský pramen.

Úsměvnou vzpomínkou je jeho pojmenování. Jeden z vedoucích „dohližitelů“ stavby garáží měl takový pěkný nápad, že by se pramen měl tak nějak pojmenovat po něm. Tatínek tehdy řekl, že rozhodně ne! Není důvod, proč pramen jen tak pojmenovat po někom, kdo s ním nemá vůbec nic společného, jen aby se zviditelnil. Pramen je přece veden přes Pivovarskou silnici…

A tak se (naštěstí) pramen jmenuje Pivovarský.

Přestože byl na dlouhý čas (prosinec 2003) označen jako „závadný“, lidé z něho hojně čepovali dál. Nakonec po dalších testech (listopad 2007) cedulka zmizela a dodnes můžete vidět lidi, jak s taškou plnou pet lahví kvačí čepovat. Tak, jako kdysi chodili k Žábě, dnes přijíždí autem z celých Prachatic sem.

„Jen škoda, že zmizela ta mřížka,“ ukazuje tatínek na díru, kde voda mizí. „Je mi líto těch babiček, že si to tam mohly postavit, než se flaška naplnila, teď už nemůžou.“

Hmmm, co není přišroubováno, často mizí ve výkupu železa. Podobně prý už zmizelo poblíž i několik poklopů na kanál. No…hlavně že trubka, z níž pramen vyvěrá, je pevně zasazena do kamene.

„V zimně ta voda dělá kolem nádherný krápníky,“ vypráví dál Kaajovi.

„Ten pramen jsme museli asi na tři čtvrtě přiškrtit,“ pokračuje tatínek. „Má ohromnej tlak. Původně jsem chtěl, aby se tu udělala nějaká fontánka nebo pro děcka brouzdaliště…jenže kdyby tam pak někdo uklouznul…asi by to spíš dělalo potíže. A v zimně vůbec.“

Tak trochu s hrdostí se dívám na Pivovarský pramen…, že právě můj tatínek přispěl k tomuto tekoucímu, čirému požehnání mnohým v okolí.