Tak jsme si užili moc pěkně procházku a tentokrát už i s Janou.

Ještěže se do spořky nechodí i v sobotu. To bysme Janu už asi museli unést. 😀

Pátek
aneb přes hory a doly

Ještě malé ohlédnutí za včerejškem.
Jak zvláštní přístup. Člověk, unaven z práce, ploužící se domů…si logicky vybere cestu nejkratší a nejpohodlnější. Ne tak Jana s Niki. 😀

(po kliknutí se fotky zvětší)

Sobotní procházka
aneb zadními vrátky za flórou a za zvířátky.

Hned první zastavení je u broučka, kterýho nikdo z nás nezná. Kaaj a Niki ho podrobně zkoumají. Je to taková miniaturní tečka… jako klíšťátko. Trochu jako červený pavouček s velkým zadečkem…

A tady je hooooodně zblízka.

Niki hned na začátku trhá kytičky…no to jsme všichni zvědaví, kdo ji zbytek cesty ponese. Tu kytičku, ne Niki, ta má nožičky. 🙂

Děda je rychlík…musíme ho dohánět.

Jdeme kolem plotu a slepičky se k nám ženou, jako kdyby u nás viděly zrní. Jenže my máme holé ruce. Teda prázdné.

Když jim dlouho nic nedáváme, jedna po druhé odcházejí. A my taky.

Jdeme prozkoumat starou vodárnu. Děda si stále sní o tom, že by to bylo skvělý bydlení. My mu jí snad koupíme. 🙂 Ale nebudeme kupovat zajíce v pytli.

Dírou v rezavých dveřích je vidět interier.

(kliknutím se foto zvětší)

A Niki si bere slovo. Vypráví příběh o ztraceném zvířátku, které se uchýlilo do téhle vodárny.

Děda ukazuje na zrenovovanou kapličku. „Když byla Jana malá asi jako teď Nikolka, vysadil jsem ji sem. Asi pršelo a já neměl deštník…už nevím.“
A tak opakujeme historii o generaci později, i když neprší.

(kliknutím se foto zvětší)

Niki zatím neví, co se v takové kapličce dělá.

(kliknutím se foto zvětší)

A tak se Kaaj dobrovolně ujímá režije: „Nakroč si…a ruku takhle…“

Pak už to jde samo. V Niki se probouzí teatrální duch a …

A hele, už kvetou plechovky…a jak krásně.

Ovčičky se pasó na zelených niváááách…

(kliknutím se foto zvětší)

Borůvky maj zaděláno na plody. Jen kveťte, kveťte, my si na vás včas dojdem.

Krááásnýýýý vzhled je na ten bííílý květ…ty modravé hóóóry…

„Hele, koník…koukej, Niki,“ ukazuje Jana v dál. Na krásnou hnědou kravičku. 😀

Otvůrku, otvůrku, kdo v tobě přeýbvá?

A tohle je naše oblíbené jehlanové místečko. Niki se tu už minulý rok snažila dělat holubičku na špičce. No…bez opory to asi nepůjde.

Vypadá to sice, že se Niki brání a Jana ji cpe na jehlan násilím. Buďte ujištěni, že to bylo dobrovolné, akorát hrozně nestabilní. 🙂

(kliknutím se foto zvětší)

Tak a teď bych potřebovala ještě čisté pozadí, ať to můžu za Nikolkou snadněji naklíčovat.

„Ehm…Jani…tebe tam taky nepotřebuju,“ naznačuji taktně. 🙂

„Dík.“ 😀

A tady máme holubičku bez držení letos.

(kliknutím se foto zvětší)

A pro srovnání…holubička z minulého roku.

„A tady byl včera cirkus,“ ukazuje Kaaj.

Pak prochází známá místa a ukazuje, kde byla manéž, kde jsme seděli, kde byl zvěřinec…

No a tady byla manéž, kde pobíhali koníčci. Kaaj úkoluje Niki, ať dělá koníčky.

Niki se právě připravuje na jízdu tří párů koní…

Role se vyměňuje.

Takže tady byla manéž.

Míjíme keřík s odkvetlou plechovkou. To víte, v lese všechno dozrává pomaleji, tam byl ještě kvítek čerstvoučký. Tady již leží na zemi a tleje.

Á…bahenní lázně a přímo na sídlišti. A zdarma! Tedy, takový luxus.

Tady nějaké zelí…omlouvám se botanikům, fakt v tom nic jiného nevidím 😀

Na kontryhelu se ještě drží rosa…je to možný? Niki si na vodičku musí sáhnout.

A Kaaj si taky musí na vodičku sáhnout. Snaží se zastavit proud vody z trubky…až mu mrzne ruka. Niki se tím ohromě baví.

Další kytičky. Podběl a blatouchy.

A tady nějaká mimozemská kytka… 🙂

Kaaj a Niki objevili další trubku s vodou. A jéje. Doufám, že spolu nebudou mokrý až za ušima.

To je krásný strom. Takhle obsypaný kvítkama. Škoda, že babička nešla s námi, to by jí děda musel dát hory jarních pus.

(kliknutím se foto zvětší)

Jakmile je to možné, Niki vyleze na vyvýšená místa, aby mohla lidem koukat přímo do očí.

Všechno kvete…i to, umělé. 😀

(kliknutím se foto zvětší)

Přiznám se, že kdybych si nevšimla umělých zelenotyrkysových lístků, věřila bych, že jde o opravdový strom.

(kliknutím se foto zvětší)

A na závěr jedna umělecká fotka z rukou Kaaji.