Před vánoci jsme si koupili mléko. Takové to levné, to aby nám ho nebylo líto vylít, kdybychom ho před odjezdem nestihli vypít.

Přijeli jsme domů až po N. roce.

Včera jsem si všimla, že nám ve dveřích v lednici stojí plastová láhev…s oním čerstvým mlékem. Ó jé. To asi bude vypadat.

Etiketa varuje – po otevření ihned vypijte. Doba trvanlivosti prochází 26.12.2011.

Beru láhev do ruky a jsem docela překvapená, že v ní neběhají cucky zkysaného mléka.

Opatrně šroubuji víčko…pomalinku přibližuji nos…očekávám kyselou „vůni“… a… nic. Voní normálně. To je divný.

Dobrá, sbírám odvahu k chuťové zkoušce. Velmi zlehka ucucávám bílou tekutinu (radši poblíž dřezu, kdybych potřebovala rychle vypláchnout ústa)… Světe div se, to mléko je sladké. Ani pachuť, ani náznak kyselosti.

No, co vám budu vyprávět, vypili jsme ho (já v kávě, manžel jen tak) 9 dní prošlé (a mnohem déle otevřené) a dodnes nám z něho nic nebylo.

To mě vedlo k zamyšlení.

Byl to zázrak? Vždyť když teta přiveze opravdové mléko od krávy, musí se (nejlépe) ten den svařit, aby nezkyslo (jinak se z něj dělá výborný tvaroh).

Hmmm…spíš mě napadá, jestli to vůbec mléko bylo. Jestli to nebyla pouze obarvená voda, která se kolem mlékarny jen mihla.

V tom mě trochu utvrdila paní vedoucí z malých potravin na naší ulici, když mi vyprávěla: „Lidi po mně chtěli na vánoce trvanlivý bramborový salát, co vydrží 30 dní. No, řekněte mi, jak může salát s majonézou vydržet 30 dní a nezkazit se? Jedině když do toho zamíchají ty věci, aby se to nekazilo.“

Tak nevím. Tohle mléko ani trvanlivé nebylo.

Tak jako tak, asi zůstanu u mléka, které je sice dražší (a kysnutí podléhá normálně), ale tak nějak mám jistotu, že to mléko opravdu je. 😀