Pomalu ale jistě začíná čas, kdy můžeme aspoň na chvíli vyběhnout ven s pěknou knížkou a sednout si na nábřežní lavičku. 

Ve skutečnosti se ke čtení téměř nedostanem, protože se nám tu právě odehrává krásný západ slunce.

Snažím se zachytit atmo (ale jak kaaj říká: „To musíš nasát, to se nedá vyfotit.“).

Dokonce se objevila malá duha (kterou se mi jen stěží daří přenést do digitální podoby). Snad i kaajův mobil to umí o něco málo lépe. Ve skutečnosti to je asi (spíš než duha) „halo“, tedy že se sluneční paprsky neodráží v kapkách vody (protože neprší), ale v malých ledových krystalcích v atmosféře.

Zkouším  zároveň vyfotit „křižování“ proletivších letadel. Teprve když vidíte všechny ty čáry nebo zvednete v noci hlavu k temné obloze a vidíte kolik blikajících letadel vám přefrčí nad hlavou….si uvědomíte, jak je letecká doprava hustá.