Minulý rok jsme průběh maratonu sledovali z lavičky na Jiráskově nábřeží. Běžci probíhali přes velké parkoviště u řeky. Letos je kvůli povodním postavena protipovodňová hráz, takže se běží po silnici.

A ještě jedna změna od minula. Kovové zábrany se změnily v „pouhé“ pásky. Takže zatímco minule nikdo nemohl z jedné strany na druhou (což chápu, že mohlo mnoho lidí, kteří o uzávěrkách nevěděli, pořádně překvapit), letos si ze „zábran“ nikdo nic nedělá. U „zdrávky“ na Husově třídě běžně přecházejí houfy lidí a někteří už ani nekoukají, jestli někdo po trase běží nebo ne.

A přestože chápu, že obcházet několik kilometrů kvůli uzavírce je zbytečné, čekala bych, že organizátoři přinejmenším budou „přecházení“ nějak regulovat.

Stačilo by prosté upozornění na několika vyhrazených místech – „Moment, prosím, až přeběhne tato skupina…a teď, prosím, všichni rychle přejděte.“

Neohleduplnost trousících se lidí a drandících cyklistů mi opravdu vadila. Vůči sportovcům, kteří měli mít zajištěnou „čistou“ trasu to bylo hodně nefér.

Snad příští rok bude organizace zajištěna o něco lépe. Nevím, co si běžci, kličkující mezi chodci, mysleli, ale doufám, že je to neodradí k účasti v nadcházejícím roce.

Na druhou stranu se mi líbilo, jak někteří pořadatelé potleskem (i ústně) povzbuzovali maratonce, hlavně ty úplně poslední, kteří už opravdu těžili z posledních sil. To bylo hezké.

Letos prý ti, kdo doběhnou pod limitem jedné hodiny obdrží finanční bonus. Žel, první maratonec doběhl „až“ dvě minuty po limitu. Přesto…úctyhodný výkon. Nemyslíte?

Tady máte aspoň 15 nejrychlejších běžců.