14.3.15

Je třeba si občas odpočinout, odreagovat se…a pro Kaaju je to rybaření. Po letité pauze si tedy obnovil povolenku, oprášil pruty, nakoupil červíky a vyrážíme do revíru. Led už na vodě sice není, ale chladno stále ještě zalézá pod kůži. Teda spíš jen mě, Kaaj je vybaven kvalitní americkou bundou se supertermovložkou a na nohou má vyteplené kojotky.

Beru si s sebou knížku, kterou ale vůbec nedokážu číst, jen prostě zírám na stromy, vodu, splávek…
Obdivuju Kaaju jak v klidu plní krmítko připravenou směsí s kroutícími se červíky. Já bych tam ruku nedala.

Kousek od nás je další rybář a také čeká na nějaký ten záběr. Asi za hodinu přichází další (zná se s tímto) a stěžuje si, že byl na rybníku kousek nad tím, kde právě jsme, a nic.
Stromy i dráty jsou ozdobeny vlasci, třpytkami, splávky, krmítky a háčky, které tu rybáři jen neradi nechávají.

Je to tu pokojné, krásné. Všude kolem rybníku jsou lavičky pro rybáře…zřejmě tu v létě bude plno důchodců. Nazýváme si soukromě tento revír „důchodcovský“.

Rybáři (kousek od nás) odcházejí poněkud zklamaní, že „to nic nedělá“. Krátce po jejich odchodu máme úlovek – který ale vracíme zpátky.
Ale i kdybychom nic nechytili, už jen tohle prostředí má na nás blahodárný účinek.

Těšíme se, až bude tepleji a budeme se moct zase vrátit.