Je sobota 27.6.15 – dlouho očekávaná akce je z čista jasna tady a teď.

Všechno už stojí na svém místě (včera jsme připravili co se dalo předpřipravit). Zvukaři staví svůj aparát. Kaaj a moderátoři dolaďují detaily.

Já si už pomalu rozložila knižní pultík a chytám pár fotozáběrů 🙂 páč oficiálně zaúkolovaný fotograf Jaromír tu ještě není.

 

A tady se přenáší stánek…s klobouky? Asi jo, už tu mají připravenou i hlavu.

Skákací hrad je věkově omezený, takže ti starší si na hrad mohou sáhnout, mohou si ho prohlížet nebo hlídat ty, kteří do něj smějí 🙂

Je čas krmení…

Co děti, mají si kde hrát?
A to víte, že mají.
Je o ně postaráno hned na několika frontách.

     

Hudba vás prostě nenechá chladnými.

Ale zatím se teprve zvučí.

 

Moderátoři si rozmlouvají svá mluvidla…za chvíli to vypukne na ostro.

 

První kapela startuje. Přivítejte 3B v novém rozsáhlejším složení.

Být první kapelou je výhoda v tom, že máte na nazvučení víc času než ti, kdo půjdou po vás. Jenže na druhou stranu jste ti, kdo začínají.

 

Mile mě překvapilo, že 3B nehráli pro prázdné lavice, ale že už v tuto chvíli jsou tu posluchači, kteří za jejich výkony děkují potleskem.

Jako minulý rok je tu příjemná přátelská atmosféra a o to tenhle fesťák usiluje především. Žádný stres. Příjemné posezení , pokec se známými (i neznámými) a nerušený poslech.

Zatímco 3B hrají a hamrem zvoní hlas hlavní zpěvačky, za jejich zády…tedy za plotem, se po stromech vinou lana…

Je tu spousta místa, takže návštěvníci si s sebou berou své chlupaté miláčky.

Kromě stánků s pekařskými výrobky tu jsou k zakoupení i hračky, šperky, domácí šťávy… Nebo se můžete přímo na místě nechat zkrášlit dvěma blondýnkami. Jedna maluje malé slečny a druhá ty trochu odrostlejší. 🙂

 

Poslední přípravy pro dalšího vystupujícího – Roberta Jakše.

Moderátoři jsou i letos kreativní a vtipní. Rozesmáli Roberta tak, že snad ani nebude moct zpívat?

Ale bude. Je to náš jihočeský Karel Gott, jak ho Kaaj často trefně uvádí, a ten nikdy nezklame.

            
Během celého dne je příjemná teplota a zatímco lidé přijíždějí v gumákách a pláštěnkách (protože všude je průtrž mračen), tady sprchlo 2x, ale díky stanům se bylo kam schovat a voda se během chvilky vsákla a zase bylo pěkně.

V mém stánku s knihami bylo stále plno 🙂

Jak už jsem se dříve zmínila, moderátoři se na své výstupy jak se patří připravili. Zvláště Petrův hamerník byl na roztrhání fotografy (obrazně) 🙂

I u mě se zastavil a tak se ptám: „To kladivo je opravdový?“ Petr ho se zaťatými svaly sundavá z ramene. Nedá mi to a prosím Petra, jestli by mohl vzít topůrko mezi dva prsty. Udělal to. A mě už je to jasný.

Člověk ani nemrkne a Pavel (který letos Kaajovi a Kájovi moc pomáhá s plynulým odchodem dovystoupivších a příchodem dalšího čísla) už „přesunul“ na pódium skupinu Miriam. Klára (hlavní zpěvačka) pěje snad 10 minut ódy na zvukaře a jak se dobře slyší…doufám, že bude mít dost času zazpívat i své písně 🙂 protože zpívá fakt dobře.

 

Plynulému a hladkému průběhu úžasně pomáhá i to, že kluci jsou vždycky připravení u účinkujících, aby jim pomohli odnést nástroje, bedny…prostě cokoli, na co hrajou, z auta a po vystoupení zase zpět do auta.

Dětské atrakce nepřitahují pozornost pouze dětí. Mnohé odrostlejší „děti“ si chtějí dokázat, že nejsou pravdivá slova klasika: „dítě školou povinné, dovede to, co my ne.“

 

To už se ale na pódiu rozezpívávají něžné hlásky sester Havelkových…teda Šimonových. 🙂

T4G po večerech pilně pilovali, aby opět stanuli na prknech v Buškově hamru. Letos uslyšíme i hru na čelo. Vlastně na violoncello. 🙂

   

Pyšní rodičové hned 2 aktérů z T4G přicházejí opět v roli moderátorů (a opět převlečeni do jiných kostýmů), aby upozornili na další akci.

Tak tihle dva (Kaaj a Kája) se každou chvíli někde sejdou, aby si sdělili jestli jde všechno jako na drátku. Nebo po másle? No, zatím to vypadá, že opravdu všechno jde, jak má jít.

Sama jsem se na Viďadlo nebyla podívat, páč jsem byla u stánku s knihami, tak ani nevím kdy přesně to proběhlo… Díky Věrce ale máme spoustu fotek (dík Věrko). Takže… Všechny děti hurá na divadýlko!!! A hlídejte toho Koblížka, ať ho někdo nespolkne.

Na řadě je (naše pančitelka zpěvu) Míša. Tak na tu se těším. Během chvilky si s jedním nástrojem v rukou a druhým v hrdle získala pozornost obecenstva. Jakoby svým projevem pomalu přelévala poklidnou atmosféru z pódia do srdcí posluchačů až v nejzazším koutě hamru.

 

A po Míše nastupuje TWB. Najednou všechno nevidím zpoza pultu s knihami, ale přímo z pódia. Kaajovo kombo zlobí (téměř vždycky se těsně před vystoupením něco stane a dnes to není výjimka).

Už se malinko šeří, takže světla v mlze kouřové mašiny začínají kreslit.

Mám trochu trému, ale tančící a zpívající lidé pod pódiem mi (a zřejmě i ostatním z TWB) dodávají odvahu hrát další a další píseň.

(I tentokrát děkujeme Věrce a Jaromírovi za množství pořízených fotek).

       

A nastupuje The Neons. Hřeb večera. Myslím, že velmi důstojně zaplnili místo původně očekávaného Jiného rytmu. Styl hudby sice není úplně mým šálkem čaje, ale musím říct, že jsem si je opravdu ráda poslechla. Velmi kvalitní a dobře odehrané vystoupení.

   

Ohňová show, která si musela počkat na úplné setmění byla fantastická. Žel z ní máme jen jediný záběr, který vyfotil Kaaj na mobil, aby mohl poslat zprávu na twitter a FB. Už před vystoupením poslední kapely totiž oficiálnímu fotografovi došly baterky. Což jsem nevěděla a tak jsem si show užívala jen naživo bez focení.

Vyprávět se to nedá…to se musí vidět.

Na jednotlivá vystoupení byly různé reakce…

Kdosi podotkl, že T4G jsou moc hluční. Málem jsem vyprskla smíchy (ve vší úctě) při představě hlasitosti dvou posledních kapel. Jiní zas byli z rytmických chval v podání mládeže nadšeni.

TWB sklidilo několik reakcí. Od velmi negativní, přes povzbudivé až po několik „nesoudně nadšených“ 🙂 – vypadá to, že rozhodně nikdo nezůstal „vlažný“.

The Neons byli pro všechny noví, a přestože někomu vadilo, že nezpívají jen česky, publikum si získali…

Myslím, že právě pestrost žánrů dala možnost každému, aby si vybral to, co má rád. Úžasná příroda kolem hamru skýtala po celou dobu šanci uniknout třeba rockovějším tónům nebo si prostě jen protáhnout nohy od celodenního sezení u stolů.

Kapely, nasycené a zaopatřené odjížděly (aspoň co jsem si stihla všimnout při loučení nebo z FB) s díky, že se jim na Hamrkempu líbilo. A to včetně aktérů ohňové show.

A to byl záměr tohoto fesťáku… zabavit se, pobavit se, poslechnout si něco z hudebních produkcí a prostě být spolu.

PS: No a vidíte, úplně bych zapomněla, že kdo měl chuť, mohl si dát pečené selátko. Já byla tak plná zážitků a točení se kolem knih, že jsem se k selátku ani nestihla dostat, ale prý bylo skvělý.