Ptám se svých slov

DSCN9728

A zase ty veršíky 🙂

Protože už mám „za sebou“ jednu knihu tohoto mistra slova, pustila jsem se celkem dobrovolně do čtení další sbírky básní 🙂

Oceňuji, když někdo umí pracovat se slovy.

Když věty a odstavce dávají smysl.

Když si po přečtení stránky přeplněné rádoby moudrostmi neřeknete, že jste se vlastně nic nedozvěděli.

DSCN9729

Pan Volkman rozhodně slovy neplýtvá.
Svou poezii píše „úsporně“ a ne proto, že by nebyl schopen použít nějakou tu omáčku. On ji prostě nepotřebuje.

Stačí mu jen tolik slov, aby udeřil pověstný hřebíček přímo na hlavičku. Nebo chcete-li „tnul do živého“.

Budu se opakovat – necítím se býti poetou či znalcem poezie (spíš naopak), ale verše pana Volkmana si vždycky ráda přečtu.
Mají (mi) co říct.

Jsme schopni na druhé donášet
ať si to odnesou
nemůžem je snést…
„Jedni druhých břemena neste!“
Co je to za hloupost
namítá pěst.

Křesťanská víra?
To je posun v nás.
Co nám leželo v žaludku
leží nám najednou na srdci.

DSCN9722 DSCN9723 DSCN9724  DSCN9725 DSCN9726 DSCN9727

Leave a Reply