Když za námi Tomáš poprvé přišel s prosbou, jestli bysme na jeho tanečních chvalách zahráli jako kapela TWB, nejdřív mi to připadalo trochu…jak to správně napsat…netradiční.

Ne, že bychom rádi nezahráli, ale bude to opravdu to pravé ořechové?

Vlastně jsem si úplně nedovedla pod názvem Kreativní chválení nic moc představit. V každém případě jsme slíbili, že ano, zahrajeme.

„Můžete zpívat, tančit, hrát, malovat, mávat prapory, psát texty…,“ oznamoval Tom.

Pak jsem nad tím začala přemýšlet. Docela hodně mi v tom pomohla výroba plakátku. Našla jsem si několik siluet lidí. Klečící, tančící, jásající, uctívající, skákající, chválící, zpívající, hrající, mávající… Brala jsem jednu postavu po druhé a montovala je do jednoho jediného obrázku.

Dá se tohle všechno spojit v jedné akci? A to tam ještě nemám psavce textů a malíře obrázků. Ale pomalu se mi poskládal a vynořil obrázek toho, jak to ve skutečnosti může vypadat. Říkala jsem si: „Teda, jestli tohle vezmeme všichni za správnej konec, může se z toho časem vyklubat fantastická věc. V tomhle je neuvěřitelný potenciál.“

Po několika e-mailech a rozhovorech s Tomem, jsme domluvili základní body programu a akce se začala zdárně „usazovat“.

Den „D“

Komba jsou zatlumena, bubeník je za zástěnou. 🙂

Zvukař dělá co je v jeho silách, aby kapela TWB hrála zvučně a přitom nebylo třeba špuntů do uší (které jsou k dispozici u džbánů s pitím – doufám, že je nikdo nespolkne v domnění, že je to maršmelou). 🙂 Dolaďujeme nástroje a hlasy…

David (který nám pomůže s promítáním) zatím prochází prezentaci s texty písní, které jsme s Kaajou do noci chystali.

Židle jsou pryč, aby sál byl volný pro tanec. Tomova rodina pomáhá „vyměřit“ kolik praporečníků se vejde do prostoru.

Niki zahřívá prapory na provozní teplotu, aby se s nimi dobře mávalo. 🙂

Lidé pomalu přicházejí a to je povzbudivé. Přijeli i chváliči z dalekého Vimperka. Začínáme.

Po několika chvalách, jak jsme se domluvili, přichází Tomáš a vysvětluje k čemu jsou prapory, jak se používají, co jimi můžeme vyjádřit. A hlavně – že žádný pohyb, který vychází ze srdce k oslavě Pána, není špatný, ať už si okolí myslí cokoli. Zářným příkladem je křepčící David před Hospodinem.

A přesně to bylo třeba slyšet, aby se několik odvážlivců chopilo praporů a začalo s nimi tančit.

Fantastický pohled. Nemůžu odejít z pódia – jsem spjata s mikrofonem a koneckonců od toho tu jsem – takže jen při Qéčkových sólech narychlo vycvakávám pár fotek.

Přidávám i pár útržků textů…

V jednu chvíli mi na mysl přišla myšlenka – tady fakt vzniklo místo pro uvolnění chválit jakýmkoli způsobem.

Je to nádhera.

 

Sešlo se nás tu (co jsem se pokusila zjistit v přítmí roztančených siluet) téměř čtyřicet. Během celého večera jsem byla svědkem krásného vývoje.

Někteří původně sedící při posledních písních stojí a vlní se do rytmu.

Mnozí stojící se postupně roztančili.

A někteří tančící rozevláli jemné látky praporů a skutečně se jimi vyjádřili.

Když jsem týden předtím skládala siluety do obrázku na plakátek, říkala jsem si, jestli to není moc optimistické (ve smyslu – tolik tančících lidí). Ale ono se to stalo skutečností před mýma očima.

Těším se, že příště už bude i Verča (kterou žel skolila nemoc) a ukáže nám, jak proměnit bílé plátno v prožitek z chvály.

Těším se, že tu bude i někdo, kdo nám během kreativního worshipu ukáže, jak napsat kus nového textu písně nebo básně (to by mě moc bavilo).

Těším se, že někdy příště přijde někdo s nápadem, jak vyjádřit chválu tak kreativně, že nás to teď ještě ani nenapadlo.