Tohle je tedy druhé pokračování našeho putování po jižní Moravě a Batelovsku, které je hlavně o setkáních s rodinou, ale i jinými rodáky. 🙂
Nečekané (leč milé) zastavení s panem Mahlerem a Zdeňkem Čechem…a v dalším díle i s nalezeným strýčkem (z mamčiny strany).
A díky tomu, že tohle je neveřejný zápis, možná si můžu dovolit i něco málo ze soukromých rozhovorů…
[hidepost=0]
Takže tady něco ze setkání na hřbitově.
(kliknutím se fotky zvětší)
„My se totiž s taťkou celý léta dohadujeme,…on říká, že určitě jste z tohohle kraje,“ vkládám se taky do hovoru.
„No jistě,“ přitakává pan Mahler.
„A manžel minulej tejden koupil Literární noviny s vaším rozhovorem a viděl tam Batelov…tak jsme říkali, že to teda je pravda,“ dovysvětluji.
„No jo, je to pravda,“ směje se a dodává: „on vyšel natřikrát ten rozhovor.“
„My měli ten první díl,“ dívám se na manžela a ten přitakává.
Pan Mahler se srdečně směje.
„Ale je to nádherný. Moc děkujeme za to, co děláte,“ pokyvuje Kaaj hlavou.
„Ha ha, děkuju,“ směje se trochu stydlivě pan Mahler.
„Ale to není pravda,“ hlasitě nesouhlasí mamka.
„Mohla bych si vás vyfotit společně?“ prosím o jedinečnou možnost. Všichni se s úsměvem srocují. Příbuzný pana Mahlera se chce ztratit, ale říkám, ať klidně zůstane.
Taťka si ještě s panem Mahlerem vyměnil pár slov.
„Hezkej den,“ přeje nám a zdraví nás zvláštním pozdravem. Zalamuje palce do dlaní a pak svírá v pěst.
Zřejmě to znamená, že drží palce. 🙂
Taťka se taky loučí.
Kaaj před odchodem vytahuje periodikum.
„Děkujeme, nashledanou,“ loučíme se a odcházíme ze hřbitova.
A teď se jedeme podívat k chaloupce Dáši (která už žel zemřela a nevítá nás a nezve na kafe…).
Díváme se do zahrady (bývalého zahradnictví) naproti domu. A kdo se mezitím neobjevil? Zdeněk. Tentokrát ne Mahler, ale Čech.
Taťka s ním probírá zahradnictví, které kdysi patřilo k zámku. Celá léta tam batelovský klan Čechů sloužil a pak odkoupil a provozoval zahradnictví.
Dnes už se tam neděje nic. Skleník chátrá a jak si Zdeněk postesknul, už tam ani nechodí.
A tu se vkládá do hovoru mamka, páč to je skutečná odbornice na léčiva a trumfují se se Zdeňkem, kdo bere víc léků. Zdeněk 7 denně. Mamka je vítězka, bere asi 12 prášků denně.
Zdeněk vypráví o Nové Peci: „Tam jsme šli půl hodiny a pak jsem to vzdal. Tam byl ten kanál švancenberskej a tam nahoře postavili ještě jednu tu pilu. A tam sme nemohli, tam byla ta klápa. To bylo v hraničním pásmu. No…sleduju to pořád… Ale ten kluk, von ti je furt namazanej a starej jako já…“ směje se, „tak prosimtě kam můžem jít. Já mám co dělat dojít k doktorovi.“
Taťka si prostě pro vtip nejde daleko… Pak už jen vysvětluje, že se vydáváme za mamčiným nově nalezeným bratránkem.
Mamka vytahuje mapu a hledá….je to Chrástov.
„Je vidět, že babička je geodetka…profesionální příprava,“ chválí uctivě Kaaj.
„To dělal děda,“ nenechává na sobě mamka cizí peří.
„Ahááá,“ říká v ještě větší úctě Kaaj a pokyvuje uznale hlavou.
A těsně před odchodem došlo u taťky a Zdeňka ještě na politiku. To se ale nedá publikovat. 😀
Loučíme se a odjíždíme směr domov.
Video Průjezd městem k vlakovému nádraží >>>
Ačkoli ne úplně…protože právě teď navštívíme již zmíněného, (zatím) neznámého strýčka, tentokrát z rodu Ernstů (takže maminčiny strany), který kupodivu shodou okolností bydlí vpodstatě v taťkově kraji rodném.
[/hidepost]
Napsat komentář