Aneb

Jak jsme si užili dva dny na Rally Český Krumlov 2011

Už ve čtvrtek večer jsme se byli jako tradičně aspoň skrz mříže podívat, jak to vypadá na Výstavišti. Nad městem v tu chvíli přecházela jedna bouřka za druhou, ale Kaaj vypočítal přesný časový úsek mezi dvěma bouřkama. Takže jedna se táhla od nás a druhá se blížila k nám. No…jestli bude pršet i v pátek… Ale prý už je to tak nějak tradice, že je krásně do rally a po rally. 🙂

PÁTEK 27.5. 2011

Vyrazili jsme už dopoledne, protože Rally nezačíná až samotným startem, ale k vidění je toho hodně už před ním (technické přejímky, servis, shakedown, apod.). A bylo toho moooooc k vidění, takže nebudu zbytečně plácat a spíš se koukněte na pořízené záběry.

Příprava na závody

Tak tohle je mé oblíbené sluníčkové autíčko už z minula.

Víte, já to prostě nehodnotím podle výkonu, podle jezdců…já se dívám na „kabátek“. 🙂

Jů, tady někdo nemá botičky. 🙂 A přitom by to chtělo aspoň gumovky, dyť leje jako z konve.

„…a trabantík mi zmizel dvoustovkou…“ zpívá Petr Rezek s Haničkou v jednom jejich songu.

A trabantík se opravdu snažil. I hodiny a smyky… co na tom, že se vždycky zapích na místě a musel se znovu rozjíždět. Sklízel úsměvy, ale i aplaus. 🙂

Přicházíme na své oblíbené místo. Zavřená, průhlednou střechou krytá restaurace.

(Při Hobby a Živitelce bývá doslova narvaná k prasknutí, dnes je prázdná – páč něpremáva – a proto celá naše.)

Máme tu po ruce dokonce i vodu na umytí…prostě komfort. Na stolech i lavicích je žlutý pylový poprašek, kterého si ale všimnete až když se postavíte. Naše tmavé bundy září žlutí. 🙂

Kaaj mokrým deštníkem stírá pyl a od té chvíle chodíme sedat na tohle místo (když se tam tedy zrovna náhodně neusadí někdo jiný). Tmavomodrý deštník je úplně žlutý, ale déšť a mokré větve nám ho pomohou brzy umýt.

Schováváme se před deštěm… a protože u plůtku u dráhy ještě skoro nikdo není, máme suchý, krásný výhled na projíždějící auta.

Později jde Kaaj (jak sám říká – do lesa) k hrazení a dívá se na dráhu zblízka. Má tak dobrý přehled jak o závodech, tak o mně, která si tu sedím s knihou.

Pavilon „Z“

Prý v pavilonu „Z“ je něco zajímavého k vidění. Tak se teda jdeme podívat.

Teda lidi, to jsou ale žihadla. 🙂

A kdo se třeba bojí, či nemůže se projet přímo v závoďáčku, je tu trenažér, který s vámi bude smýkat skoro stejně. 🙂

V případě, že i trenažér je na vás až moc, sedněte si pohodlně do křesílka a pusťte si tohle >> nebo tohle >>

A zatím před pavilonem „Z“…

A tady je slavný řidič pana Volty, Sergio Limone (zřejmě s manželkou).

„To je Vladimír Dolejš,“ říká mi zasvěceně Kaaj a mě to vůbec nic neříká.

„No…to je takovej slavnej moderátor českýho Top Gearu kdysi dávno.“

No jistě, už se mi rozsvítilo. 🙂 Jen jsem ho v těch bílých vlasech hned nepoznala.

PhDr. Vladimír Dolejš (*17.6.1950 v ČB) je motoristický publicista, producent televizních a audiovizuálních děl, autor mnoha televizních pořadů z oblasti motorismu a několika knižních publikací z motoristického sportu…říká wikipedie.

Kousek od obchoďáku…
Toť nově vyrůstající pavilon (prý i hudební scéna – to nás zajímá).

Nádherné utajené zákoutí, kam jsme se nechtěně vloupali…ale nevstoupili.

(Když jsem totiž snadno otevřela dveře, všiml si Kaaj, že jazýček zámku je vystrčený a zřejmě se dveře otevřely jen „vyvalením“. Rychle jsme je zavřeli do původního stavu, i když jsme opravdu moc chtěli vstoupit. Jenže bylo zamčeno, takže jasně že je vstup zakázán.)

Nechť započnou hry…teda…přehlídka Rally legend

Každý tady fotí co to dá… 🙂

Po legendách začaly skutečné závody. Když už mám autíček dost, nechávám Kaaju, aby se dál kochal a jdu si sednout na lavičku. Mám s sebou zábavné čtivo. V průběhu závodu si mě Kaaj vyzvedává a jdeme se podívat do „zákulisí“.

Časová kontrola

– auta musejí přijet úplně přesně. Ani dřív, ani později. Hmmmm, to je řád. A představte si – nikdo si nestěžuje. 🙂

A jéje, tady se jedno autíčko tlačí…proč asi?

Že by došla šťáva?

A co asi odpadlo tady?

Stravování

Jídlo (kromě pití a jablíček) jsme si s sebou nebrali.

V méně zalidněném koutě rozbaluje stánek nějaká paní. Ptám se jí, kdy asi bude mít něco teplého. „Za půl hodiny…možná 40 minut…,“ ujišťuje mě. Od té chvíle nás s Kaajou vyhlíží, kdy si přijdeme něco koupit. Oběd, tedy (já) halušky a (Kaaj) klobásu jsme si koupili jinde, ale pro kávu jdu k téhle paní.

Vesele s námi povídá. Stojí tu i nějaký pán, zřejmě nějaký její kamarád. V přátelském duchu odcházíme, necháváme jí prográmek, aby věděla, jak dlouhá šichta ji čeká, a taky, aby jí manžel věřil, že byla skutečně v práci. A slibujeme, že pro večeři se k ní stavíme.

A opravdu, před odchodem domů se stavujeme na večeři. Slib je slib. Kaaj si dáva opět klobásu (přestože nabídka na papíře je pestrá, na grilu je toho sice spousta, ale jen ve dvou verzích – klobása nebo klobása) a já si dávám sýr v housce. Paní tu má pomocnici, postarší blondýnu, která je ostrá jak žiletka. Každou chvíli tu paní veřejně stírá a opravuje…no…i paní už je docela nervozní. Tohle vědět…dali jsme si doma chleba s máslem a ušetřili si tohle blonďaté vystoupení. (Druhý den jsme se stánku obloukem vyhýbali. Shodou okolností nás při tom viděl „kamarád“ ze včerejška. „Změnili jste stánek?“ ptá se nás, když vidí, že nakupujem jinde. Přiznáváme, že ano, a přestože mám důvod na jazyku, mlčím. Je rozverný a stále z nás vytahuje, kam teď jedeme, kde bydlíme…asi chtěl zajít na kafe. 🙂

SOBOTA 28.5. 2011

Tak jsme tu od rána zase… a hned se tu zjevuje jedno z nejslavnějších aut. Je jak velké lízátko, které ať se hne kamkoli, lidské vosičky se k němu slétávají. 🙂

Byl to skoro zázrak natočit aspoň pár vteřin a vyfotit si ho bez lidí. 🙂

A tady jsou nemocná autíčka, která už v závodě nepokračují… Možná nevyhrála, ale já říkám, že bez nich by si to ta další autíčka tak neužila. A ani my.

Opět na trati…a opět legendy

Další kontrola…

Zase mé oblíbené autíčko.

Není žádnou vyjímkou, že spolujezdkyní je žena.

Osamělý jezdec bez oře…

…ááá už ho našel 🙂

Na autech jsou různé nápisy, ale tady ten (posádky č. 40 – Kundrát, Pils) je asi ze všech nejmilejší: „…Mami děkuji“

2MK znám, ale kdou jsou 3MK? 🙂

Hmmm..do těhle vozů se teda snadno nenastupuje… Než se poměrně vysoký spolujezdec přes ochranný rám vysoukal ven, vypadalo to trochu jako akrobacie.

Veteráni na dráze…

To je divné, nikde tu nevidím žádné závodní broučky…á tady je jeden. 🙂

Jestli už vám videa Rally legend lezou krkem, omlouvám se… tady mám totiž ještě ze soboty :-). Legendy jsem si prostě nenechala ujít.

Nejlepší byly trabantík a „žlutý prďavec“. Trabantík pokaždé vyloudil úsměv, prďavec naopak děs v mých očích. 🙂 To vám byl řev. Můj foťák to ani nedokázal zvukově zpracovat, chudáček.

Zpět, v pavilonu „Z“

Má tu být ten slavný sporťáček, ale evidentně už je zakuklený v tomhle maxibusíku.

Ale na aktuální záznam je možno podívat se zde >>

Všechno se pomalu sklízí a i my teď už smíme přímo na závodní dráhu.

Tak tady jsme prostáli a proseděli, prokoukali a pročetli několik hodin během dvou dnů.

Tak tohle je poslední atrakce…

Pohled shora?

Ve skutečnosti jde o miniatury…

Sledujem několik závodníků, pobíhajících po trati za svým modelem. Jedno auto vyjelo z dráhy, povalilo zátaras a ….hrůza! Jede přímo na mě! Ubrzdil to. Ufff.

Odjezd historiků…

A tady něco z Kaajovo umělecké galerie…pokochejte se.

(kliknutím do obrázku se velikost zvětší)