Vstala jsem dneska o něco dřív. Nějak nemůžu dospat.

Kaaj ještě spokojeně oddechuje a já si na památku fotím každý kousek pokoje.

Takže tady nám to na dva týdny patřilo…

Jdu si sednout ven. Je ještě spousta času do snídaně, ale nechci budit manžela tím, že teď začnu balit. Tak si jen tak tiše sedím na verandě a snažím si zapamatovat ten úžasný výhled.

Hned po snídani balíme.

Vosa Praštěnka oblítla dům a vletěla k nám do pokoje oknem. „Vy už balíte?“ divila se a že prý pojede s námi. 😀 Jak jí vysvětlit, že pro ní nemáme místo?

Netrvá dlouho a máme zabalených svých pět švestek. Ivanka chce dnes jet nakupovat do Budějc, takže nás doslova přemluvila, že nás odvezou domů. Prý si máme jen v klidu sednout tady na verandu a počkat, až přijede Waldek.

OK. Vytahujem si na verandu noťásky a zatímco Kaaj pracuje, já si sepisuji blogík. Jsem hodně ve skluzu.

Najednou zvedám hlavu. Obloha se velmi rychle zatahuje. Neodolávám a fotím a fotím…

Je tu nádherně i když prší. Prostě tohle místo má svoje kouzlo.

Když už jen tak mrholí a Waldek tu zatím není, jdu na břeh ulovit ještě pár fotek.

Naše verandička ze břehu…

V altánku už visí sluníčko mezi dalšími dárečky od hostů.

„Tak už jsem si pověsila to sluníčko, ale jen provizorně. Waldek mi musí udělat novou skobičku…,“ hlásí mi Ivanka, když se vracím. Už zase malinko prší, tak se chci schovat. Ivanka uklízí náš pokoj pro další hosty.

„Tohle je na úklid úplně nejlepší, to si pořiď,“ radí mi.

Pak zase mizí v koupelně a něco tam myje.

„Hmmm, to je vidět, že Zdenička leštila zrcadlo…vůbec tu máte pořádek. Sem by se měli jít podívat někteří hosti, hlavně cizinci…“ pochvaluje si Ivanka při drhnutí wc.

Ve skutečnosti jsem se zrcadla ani nedotkla…možná proto je tak čisté. 🙂 Ale pořádek, to jo, to jsme se snažili udržovat.

Už je zase krásně.

Ivanka má hotovo. Vypadá to tu úplně jinak…aha, postele jsou od sebe, tak proto.

Waldek už tu je. Fotím si ještě zahrádku.

Loučíme se s Ivankou. A jedem. V autě je s námi i Waldkův spolupracovník, mladý muž. Je trochu nesmělý, ale s Kaajou si cestou pěkně popovídali. Zjišťujeme, že ho baví rally, stejně jako Kaaju. To je skvělý. Vyměňují si mejlové adresy.

Cesta strašně rychle utekla. Loučíme se, a…jsme doma.

Nechce se mi ani vybalovat ani vařit… Rozhodli jsme se, že všechno necháme ležet a užijem si ještě dnešek. Jdeme ven.

Vlastně i tady je docela hezky. 🙂 Voda tu taky je.

Jdeme k žábě do pizzerky.

I tady jsou vosy…ale Praštěnka to rozhodně není. Ta zůstala na dovolené v Krumlově. Tyhle vosy jsou vtíravé a já jen doufám, že brzo odletí.

A tohle je legendární obrázek. A někomu možná při pohledu na něj padne čelist.

Víte, nám alkohol nechutná. Víno jsme zkoušeli maximálně pod maso. Pivo není nic pro naše chuťové buňky a rum používám tak do buchty nebo cukroví.

A teď Kaaj a pivo?

Ve skutečnosti je to švestkový nealko nápoj s příměsí chmelu, který Kaaj už kdysi viděl v obchodě a radil ho přátelům 2MK vyzkoušet. Ti říkali, že je to docela dobré. Jen zkušení pivaři to prý moc nemusí – nevím ale jestli kvůli absenci alkoholu nebo kvůli chuti.

Je takový nahořklý (asi tím chmelem), a mě úplně nenadchnul. Možná po nějakém ostrém nebo hutném jídle. Ale asi bych to úplně nevyhledávala. Kaaj experimentuje a jakožto experiment nakonec celý nápoj opravdu vypil. 🙂

Pizza byla fajn. (Hlavně, že nemusím vařit já.)

Ještě chvíli posedíme, pak couráme po okolí.

Výhled z našeho domova se s tím z krumlovské verandy nedá srovnat…

Leč, doma je doma. 🙂

Home, sweet home.

Tak zase za rok. Možná opět v Krumlově?