Dovolená v Krumlově 8

Ani nevím, kolik je hodin, ale je tma a Kaaj pobíhá po pokoji a jde dokonce ven…že by zas noční lov?

Totiž…Přestože máme v zásuvce odpuzovač hmyzu a Ivanka tvrdí, že tu komáři nejsou…už několikrát nám dovnitř vlítnul takový ten maxikomár a Kaaj se ho snažil zlikvidovat – vždy, když já klidně oddychovala a neměla vůbec tušení o jeho nočních lovech. 🙂

Ne, tak dnes nejde o komára. Venku prostě prší a my tam máme prádlo. Vyběhnu v noční košili za ním a potmě sbíráme tři vyprané kusy a bereme je dovnitř…a teď do hajan, než bude svítat.

Po osmé mě budí déšť, ale svítí i sluníčko.

Rychlá sprcha a už sedím s knihou na verandě.

Už zase neprší, tak věším prádlo na šňůry.

V devět je snídaně… opět veliká – omeleta, jogurty, koláček…

„Hned přijdu,“ přesvědčuji Kaaju… Ivanka mě provádí všemi pokoji, ukazuje, co Waldek všechno vyrobil…původně jsem šla jen zaplatit účet za maso a zeleninu, co chceme v neděli grilovat. Asi všechny pokoje jsou uvnitř luxusnější, vybavenější, dokonce s pračkou…ale co po luxusu uvnitř, když my máme verandičku. 🙂

Zase prší. „Zmokne nám prádlo.“ Rychle ho beru ze šňůry a připadám si jako pejsek a kočička „když sušili prádlo“. Věším triko pod střechu. Jsou to krátké přeháňky ale i tak lituju vodáky, kteří se na jezu převrhli.

Tak za chvíli by tu měli naši být. Sedíme na verandě a čekáme až se objeví.

U Antoniho včera večer někdo seděl. Pokuřoval…dlouho do noci. Už od rána se dívám naproti a ten návštěvník tam pořád ještě sedí. Zhroucený v židli, černé brýle, nohy s červenýma keckama vyložený na zábradlí…asi spí. Nehýbá se.

Po půl hoďce říkám Kaajovi, že ten pán spí, i když na něj prší…a jestli mu třeba něco není. Kaaj chvíli pozoruje…Bere si na pomoc dalekohled a pak mi říká: „Ty nohy, co vidíš, jsou hnědej květináč a fialový opěradlo židle. Ty červený kecky jsou červená stojka na reklamu. Ta hlava je jinej květináč a ta bílá čepice je plastová roura.“ To nás pobavilo. Kaaj se svým ostřížím zrakem totiž taky původně viděl odpočívajícího chlápka.

A já celou dobu viděla tohle… 🙂

Kolem pluje dřevěný prám a na něm připevněné židle. Jo, tak to je pohodička. Žádný lámání nohou v kajaku. 🙂 A vepředu ještě stoleček s občerstvením.

Divná vosa tu baští pavoukův úlovek. Ale to není Praštěnka, ta není tak agresívní.

Navíc, vosa Praštěnka s námi slušně snídá u stolu. 😀 Občas se zamotá do pytlíku…no prostě je veselá. Chodí s námi na výlety a tak…

Áááá…tady se kadeřnice vyřádila 🙂

Čas: 12:47
Naši jsou tu! Ivanka si hraje na parkováka.

Už neprší, ale není nijak superhorko.

Niki se jde podívat na vodáky. Před pár lety tu byla a hopsala a mávala na ně. Dneska už je to slečna, která si rozmýšlí, jak na veřejnosti vystupovat. 🙂

Mamka, hned jak se trochu zabydleli, vybaluje kafe, buchty… No jo, ňamka jako od maminky, o tom žádná. 🙂

Proplouvají další vodáci. Taťka vypráví o době svého mládí.

Já a Jana si pochutnáváme. Kaaj se modlí…asi za to, ať nám to prádlo konečně uschne. 😀

Třeba tady to mají se sušením prádla pěkně vychytaný.

Po zabydlení, kafi a miniodpočinku vyrážíme do Spolí. Jana se chce ujistit, že jdeme správně.

Niki se od Kaaji nechce hnout. Koukáme na pár loděk jak sjíždí jez.

Probíháme dřevěným mostem a jdeme volat Ahooooj na vodáky. Konečně se objevil náš starý známý – blonďatý psík.

A tady jsou opravdové námořnice.

Niki si mávání a volání užívá.

Niki a Jana to všechno vidí s nadhledem.

„Já asi mám ty vlasy, co?“ ptá se mamka a snaží si trochu upravit účes.

„Tady tě nikdo nezná,“ uklidňuje jí ségra…a v ten moment si všimne jiné prachatické rodiny, která mamku zná docela dobře. :-))) Je tohle vůbec možný?

A než si prachatičáci pokecají, Kaaj si hraje na pantomimu. (kliknutím se obrázek zvětší)

Krmení divé zvěře se provádí škvírkou ve skle.

Jdeme zpátky. A kde se vzali, tu se vzali…motorkáři.

„Víš, že číslo <777> je vlastně <čík>?“ Ptá se tak bezelstně Kaaj, ale mě už nenachytá. 🙂

Po návratu do pensionku nám vytrávilo, takže mamka vytáhla něco ze zásob, které s sebou přivezla. Mňam. Véča (opět) jako od maminky 🙂

Ale to už Niki vytahuje karty a chystá se karbanit. Nedá se jí odolat…takže za malou chvíli už mastíme s ní.

A když se Niki něco nepozdává, umí si přizpůsobit klidně i pravidla. 🙂 Tady děda naprosto nepřístojně vyhrává a tak se jeho trumfy musí bezodkladně změnit…protože takhle by to teda nešlo.

Kaaj prý hraje kvarteto poprvé…ale pyšní se zatím nejvyšším počtem sebraných kvartet.

Před chvilkou dorazili Plšíci na raftu. Celá rodinka a dva nápadníci. Je třeba po dlouhé cestě hlavně vysušit botky.

Šestičlenná posádka se vydala na plavbu a tady stráví noc. A prý i nějakou rodinnou oslavu. (Moc spolu čas netrávíme, protože respektujeme, že oni tu jsou rodinně a my vlastně taky, takže na pokec si dáme čas třeba v neděli nebo mejlíkem.)

Nad námi letí letadlo. Já ho nevidím a nechce se mi vylézat ven z altánku, takže Eliška mi vizuálně zprostředkovává, co letadlo právě dělá. Je vtipná. 🙂 A moc pěkně jí to jde.

Kaaj je povýšen na Dr.Voštěpa. Statečně se pere s polenama velkýma jak poleno. 🙂

Když je třeba, pan domácí pomůže, ukáže, poradí… No…žádná legrace to není. Natož bez pracovních rukavic.

Ale hlavně pozor na ruce. Kytaristo!

A jen co Kaaju na chvilku opouštím…vrací se mi s krvácejícím prstem. 🙂

„Mobílek už nespinká, že ne?“ ptá se dychtivě Niki Kaaji, aby si mohla zahrát nějakou hru. Kaaj jí něco nastavil. A… Niki mrská papír po lidech na WC 🙂 Skvělá hra.

Má cvrnknutím (posunem prstu po displeji) odhodit papírovou kouli do koše, ale je tam i větrák, který vesele mění dráhu letu. Takže Niki se místo do koše pravidelně trefuje do kabinek…chudáci návštěvníci. 😀

Spí už knížky, spí už hračky, spí už děda, babička, Jana i Niki…spí už celý svět, kromě nás dvou. My hlídáme ouplněk.

Pozoruji v zrcadle jak jsem přičmoudlá. Kaaj mi láskyplně říká: „Ty moje havajanko.“ Není on sladký? 🙂

Je čas jít do hajan.

Myslím, že po dobu, co tu bude neteřinka Niki, asi nebudu mít dost sil na čtení, takže dneska žádný odkázek z knihy.

 

Leave a Reply