Jdu se dolů podívat na tu rodinku, co dnes spala v pokoji pod námi. My máme snídani na devátou, ale naši, raní ptáčata, už na osmou.

Praštěnka už je taky vítá a leze jim do jídla. Salám, to je její. Ovšem motání se v igeliťáku jí baví úplně nejvíc. 😀

Za necelou hoďku už máme po snídani i my. Dole vidím sedět taťku a zvu ho k nám nahoru. Za chvíli sem vyšplhala i mamka a dávají si kafíčko.

„Vyprávěl?“ divím se. S velkým zaujetím čekáme, co z taťky vypadne.

Taťka se naoko obhajuje, proč mluvil ze spaní a my se moc smějeme. 🙂

Tak to bylo noční setkání s celebritou. Ale tady v Krumlově se může stát cokoli. 🙂

Mamce nebylo v noci úplně dobře a ťapala po pokoji (proto taky slyšela, jak taťka vypráví). Raději teď zůstává na pokoji a chce odpočívat.

My jdeme do Zámecké zahrady.

Nějaká zácpa? A to asi bude po tom Smradláku za 55,- 🙂

Niki odmítá chodit přes alkoholické poklopy.

Jana nám konečně ukázala svůj pension. 🙂 Krááásný.

Zvědavý taťka..jediný z nás vidí tak vysoko.

My musíme jít k nižší zdi a někteří z nás musí být i vysazeni.

Taťka pozoruje starý pařez a ukazuje Nikolce: „To je jako nějakej rytíř, viď?“

Kájo, tady něco máš…počkej, já to vyfotím.

„No jasně, já mam nějakou obludu na sobě a ty si to v klidu fotíš místo toho, abys to odehnala,“ stěžuje si Kaaj. 🙂

A jsme v Zámecké zahradě.

Jana panovnice: „A tohle všechno mi patří.“ Kaaj fofruje a mává kapesníčkem vladařce.

Plácek, kde se dříve zřejmě konaly rytířské turnaje?

Konečně jsme v klidnější části zahrady, kam mnoho turistů neprosákne. U jezírka je krásně.

Kachýnky přijíždějí k Niki, aby vyloudily něco dobrého.

Niki volá babičce (mamce) a já s Kaajou jí jeden přes druhého hlasitým šeptem napovídáme, co má říct. A ona to pak velmi vážně reprodukuje do telefonu.

Paní, stojící opodál, se musí po chvíli otočit, abychom neviděli jak se směje. 🙂

Jdeme obejít jezírko. V jednom momentu tuhnu při pohledu na strom a jen zoufale říkám: „Stát…pojďte všichni zpátky, sem, ke mně…Hned!“ Děsím se představy, že by Niki nevědomky udělala ještě třeba jen krok blíž ke stromu s vykotlaným kmenem. Teď už všichni z bezpečné vzdálenosti pozorujeme rojení divokých včel. (Fotka to sice nezachytila, ale opravdu se tam rojilo spoustu včel, jen mi mizí na pozadí kmenu – je to hodně přiblížené, bála jsem se přijít blíž.)

Odvážný (možná spíš nebezpečně zvědavý) Kaaj se trochu přiblížil a sleduje roj.

Raději jdeme druhou stranou.

Dnes je zahrada průchozí až ven, k památnému stromu – tedy – aleji. To je vlastně malý zázrak.

Svááááča. Každý má podepsanou housku. Proč? Ta nejí maso, ten nejí papriku, ten má suchý salám… jen já s Janou máme se vším. 🙂

Praštěnka nás nenechá chvíli posedět, nutí (hlavně Janu s Niki) popobíhat, tančit, ohánět se. Je to prostě vosa Praštěnka do nepohody.

Leknínů ráj…

Jana chvíli neposedí, i když je Praštěnka pryč, takže za chvilku už se zvedáme a běžíme zahradou k zámku.

Kaaj to moc pěkně vymyslel, takže do zahrady jsme vystoupali poměrně mírný kopec a pak už jen sestupujeme dolů. Proti nám jdou zahraniční výpravy, které soptí v úmorném horku nahoru do kopce a já jim to vůbec nezávidím.

Niki dělá, že už nemůže.

A tohle je ta vyhlídková cestička, co na ní zespoda u jezu koukáváme.

Kaaj trne, a radši se nedívá, dokud Niki není sundána ze zdi nad hlubokou propastí.

Sluneční hodiny jdou špatně! Kdopak je seřizoval? Né, to se jen nepočíta s letním časem.

Jez jako na dlani.

Rafťáckého pejska jsme letos zatím jen jednou viděli na vodě. Jinak vždycky jen na ulici na vodítku. Možná je nemocný a pan doktor mu to zakázal? Nebo tak často skákal na raftíky, až si lidi stěžovali? 🙂

Furt fotím, takže nevím co se dělo, ale Niki stojí se zarputile založenýma rukama a tváří se fakt naštvaně. Děda (taťka) s Kaajou duchaplně obstoupí Niki, založí ruce dle jejího vzoru a nasadí podobný výraz v obličeji. A škoda, že jsem to nestihla vyblejsknout. Úžasná trojka, úžasný postoj. 🙂 Niki utíká pryč, rozhodně nechce být součástí takové fotky, ale v každém případě už se nemračí. Tenhle vtip zafungoval.

Krásné výhledy…naprosto úžasné.

Šípková Růženka…poočku nás pozoruje.

A zas ten rafťácký pejsek.

Rumcajs zve Niki někam do pohádky.

Pokukujem po zámku. Je tu moc lidí a tak se snažíme dostat z nádvoří.

Pětilistá růže, symbol ČK. Zvedám hlavu a fotím strop. Japonská výprava se diví, kam to koukám a ihned mě napodobuje. 🙂

Taťka mi pózuje pro „krádež dělové koule“, ale spíš to vypadá, že ji vrací. 🙂

Medvědi mají taky spoustu zeleninky, asi je chodí krmit naše Ivanka.

Kdo má žízeň, může se napít u napajedla. 🙂

Vracíme se zpět.