Dneska hrajeme poprvé venku, na Sokolském ostrově, při evangelizaci.

Ifka a Misha začínají sloužit každé úterý a my jim budeme pomáhat hudebně, když to půjde.

Martin přivezl silnější centrálu, takže by neměl být problém.

Podle smlouvy s městem může produkci (hudební) dělat maximálně 5 lidí. Nás je akorát 5 takže paráda. Ačkoli, málem nás bylo o jednoho míň (bubeník nás poněkud vyšplouchnul). A tak jsme na poslední chvíli sehnali druhé „Qéčko“, k bicím.

Vláďa se dnes přišel jen dívat a prý si to jde užít.

Natahujeme a zapojujeme… Bubeník si zatím zlehka cvičí zápěstí.

Všechno už je nanošeno, nazvučeno… Ifka s Mishou dohodují poslední detaily.

Krátká modlitba před samotnou akcí nikdy nezaškodí.

První píseň a první výpadek Kaajova mikrofonu. Špatný kontakt…ale za chvíli je to ok.

Malého Míšu to k nám přitahuje. Misha tu s ním chvíli je a pak ho odnáší z dosahu. Míša totiž rád hraje na bicí, ale ty jsou teď obsazené. 🙂

O bubeníkovi ani nevím…to u mně znamená, že hraje výborně, protože mě nic neruší.

MartinQ. mladší se fakt snaží a vypadá to, že si to i užívá. Při mluveném slově (to máme pauzu) k němu přicházejí kamarádi a udiveně a s respektem se ptají: „Ty hraješ, jóóó?“ 😀

Jiřinka a Vláďa tu jsou s námi až do konce a vypadají spokojeně. Máme od nich i roztomilou reportážičku.

Takže se záskokem se nám hrálo výborně a zdá se, že i celkem úspěšně.

Ovšem co byl opravdu zázrak…Kaaj se jde zeptat odjíždějícího Martina, kolik budem platit za benzín (využívali jsme totiž půjčenou centrálu). A Martin říká, že benzínu prý vůbec neubylo. Takže buď jsme brali „šťávu“ do aparatury kdoví odkud, nebo jsme jeli na nějaký nadpozemský pohon. 🙂 Není to skvělé?